When I Meet You

211 a začíná zábava

"Ne ne ne ne" Odhodil jsem tužku daleko přes pokoj

T "Ne"

C "Nebuď takový. Budu tě na vždycky otravovat"

C "Nebo víš co nech to"

T "Cože?"

C "Nech to být :D Mám jiný plán"

T "Jsi idiot Connore"

C "Však ještě uvidíme"

S hořkou chutí na jazyku jsem zavřel počítač. Ani nevím proč se rozčiluji nad někým koho pomalu neznám ale stalo se. Převlékl jsem si kalhoty do hnědých do kterých bych nikdy neřekl že využiji a trika se skoro neviditelným bílým zdobením

"Brácho" Uslyším zaklepání

"Ségra" Zaklepu na zpět. Sage utichne překvapením co jsem to právě udělal "Potřebuješ něco?" Konečně otevřu dveře

"Kam jsi se to oblékl?" Pohlédne na mé oblečení

"Co? Moc pěkný?" Nechci zářit elegancí

"Ne" Zasměje se "Sluší ti to" Upraví mi triko a odchází. Zeptal bych se co chtěla ale možná je lepší že to nevím. Zamířím si to ještě do koupelny kde si přijedu vlasy hřebenem a vezmu si sluneční brýle.

Když nic neříkám a opouštím byt ještě svítí slunce. Toulám se ulicemi i když vím že bych neměl. Né aspoň sám.

Chodím kolem obchůdků k obchodním domům. Od vetešnictví k loutkářství od loutkářství k obchodům jako Apple Store. Udivuje mě a znechucuje mě jak málo kroků stačí abych poznal finanční rozdíl mezi ulicemi a lidmi

19:46

Otáčím se směrem ke škole kde se na školním hřišti převádí pár kluků v dresech i bez nich. Jdu kolem hřiště s pohledem na klucích co dělají dřepy a přemýšlím zda je to tolik baví nebo mají trest

"TROYE B-O-Y-Y!" Slyším tak pronikavý hlas až mi to trhá uši

"Ahoj" Šeptá s rudými tvářemi Amanda

"Vy jste se domluvili?" Nespouštím z ní oči

"Ne. Já jsem tu čekala a C-Connor sem přišel s tím že čeká taky" Byla v rozpacích ale proč jsem netušil

"To je fuk jdem tam?" Zatočil jsem s Amandou jako v taneční show "Dobrej ohoz" Stihnu říct než mi do ramene přistane rána

"Taky tě rád vidím" Utrousí nevrle

"Proč jsi mi neřekl že přijdeš?" Amanda šla na kraji a držela náš zběsile vzteklý krok

"A přišel by jsi?" Jo.

"Ne" Vypustím "Asi" Dám si brýle do vlasů "Jak daleko to ještě je?" Otočím se na zoufalou dívku co neví co se mezi námi děje

"Dvě minuty?" Odpoví nejistě "Zůstaneš nebo už něco s Connorem máš?" Jak divně to zní

"Ani nevím" Pověsí na mě Connor ruku "Povídej máme nějaký plán Troye?" Zaklimbe s námi

"Chvilku tam pobudem" Řeknu jistě i když moje myšlenky byly abych utekl.

Stoupali jsme do pátého poschodí kde to žilo nejvíc. Zvonit se muselo dvakrát jelikož hudba byla nahlas ale jak divoce to vypadalo z venku o tolik chudé to bylo zevnitř.

Hudba byla hlasitá, alkohol stál na stole, puberťáci hráli sprosté deskovky, kouř se linul z pokoje jako kyslík kterého bylo málo. Fialové světlo co bylo v hlavním pokoji svítilo až magicky