When I Meet You

147-146 Strawberries and cigaretts

Seděl jsem na střeše našeho domu a tiše si doufal, aby sem nikdo nezašel. První týden jsem byl naprosto odvařený z toho, že máme na domě střechu, na kterou je přístup. Teď nejsem o nic méně, ale dokážu si tu v klidu posedět a neběhat od jednoho kraje k druhému, abych viděl ten výhled.

Slunce příjemně hřálo a dotknout se opěradla na křesle bylo až nebezpečné, jelikož hřálo jako kamna. Seděl jsem tu sám a v nebezpečném tichu jsem přikládal jednotlivý prst na rozhžavený kov a zkoušel, co vydržím.

1... 2... 3... 4... pět a půl

"Au," sykl jsem a vší silou se snažil vytřást žár z dlaně.

"Tady jsem!" vyjekl za mnou můj nejvěrnější přítel.

"Konečně-ě! Uka, uka, uka," přihnal jsem se k němu a prohrábl igelitovou tašku, kde se nacházela vanilková Coca Cola.

Miluju vanilkovou Coca Colu.

"Teda, ty jsi neohrabanej," zakroutil hlavou.

Od té doby, co jsme se nechali s Connorem píchnout a onehdá, kdy jsme se políbili, se nic od té doby nestalo. Chodíme okolo sebe a předstíráme, že nic není.

Možná to občas přeháním, ale při každém doteku mi přijde, že ten dotek byl úmyslný. Každý úsměv je něčím víc a každá konverzace skrývá nějaký kód, který by říkal: 'počkej, až přijde správný čas.' Už mě to, ale deptá.

Deník začínám vyplňovat dnem co dnem víc. Už mám dokonce drobnou oděrku, jak jsem pero držel moc pevně.

Ani nevím, zda ke mně Connor něco cítí, ale nevzdám se. Musí, ne?

"Takže jsem přemýšlel, že zajdeme do knihovny, co ty na to? Chápu, asi to nic moc extra není, ale já ti to zavrhl, když jsi to chtěl na ten projekt a teď tu trčíš už rok a ještě jsi tam nebyl."

"Zas tak dlouho ne. Ale bude fajn se tam podívat. Vůbec by bylo pěkný jet se podívat někam daleko."

"A jéje, roadtrip po Americe?" odtáhl hrdlo lahve od úst, kde se mu nad horním rtem udělala vlhká stopa.

Určitě si pomyslel, jak velké klišé to je. Jenže pro většinu je to doopravdy sen. Někdy nesplnitelný sen.

"Tak nějak. Nechceš si splnit americký sen?" zachoval jsem absolutně klidnou tvář a otočil se, abych se mohl smát směrem ke slunci.

"Raději létám."

"V té želené rakvi?"

"Letěl jsi takovou dálku z Austrálie sem a budeš mi vyprávět o strachu z letadel?" zasmál se.

"Nemám strach, ale žádná mince nemá jen jednu stranu," myslím, že to přísloví zní trochu jinak...

Connor, ale nic nenamítal, tiše si povzdychl a s větou, kde jsem tak rychle zmoudřel.

"Elliot mě zval dnes na baseballový zápas. Nezajdeme si?" pozvedl obočí a nahl se blíže k mému křeslu.

"Asi můžem," vůbec mi nedocházelo, jak přemýšlel.

Pozval jeho, ale půjdeme spolu. Nechceš si zajít ven? Nechceš koupit Colu? Pokaždé se zajímal. Když on, taky i já. Já a on. Leze mi to na mozek.

16:28

Neříkám, že máme zrovna VIP místa, ale držíme si odstup od fanoušků, co jsou na mol, nenažraní a od pusy jim lítá snad až na hřiště. Nějak jsme to prostě vychytali a na knihovnu zapomněli.