Když jsem šel do školy měl jsem strach že nenapíšu ani slovo správně.
Měl jsem strach že nebudu ani vědět jaký se píše ve slově Troye i/y.
Měl jsem strach po tak dlouhé době jít do školy.
Ten víkend jsem si tolik užil že mi stačil ten kluk vymést celou hlavu.
Křečovitě jsem svíral pěsti ve své džínové bundě. Díval jsem se jen před sebe a nedával jsem ani trochu pozor co se kolem mě děje. Šel jsem do skříňky která byla čistá jako lilie. Nebyl na ní žádný potisk ani zrcadlo jako měli jiní... Nic
"Hey Troye jmenuješ se tak?" Zvedl jsem oči od svého čistého bordelu ve skříňce a zavřel ji aby do ní nikdo neviděl
"Jo Troye" Odpověděl jsem holce normální postavy až na boky které vážně měla širší s hnědými vlasy a modrým svetrem
"Chtěla jsem se zeptat zda by jsi mohl pomoct s úkolem co byl na angličtinu c-..."
"Sorry" Vyjeknu dřív než něco dopoví "Bože" Bochnu hlavou o skříňku ale jen lehce abych nebyl za cvoka "Nemám ho promiň" Otočím na ní jedno oko na pravé straně
"Nevadí. Můžeš ho donést zejtra učitelce vždy to tak dělá" Snaží se mě uchlácholit dobrou zprávou načež se otáčí a odchází
Bože můj já ho tak nenávidím! Urgh. Né jen že ze mě udělá naprostého idiota a krmí mě hovadinama jako dokonalým výletem nás dvou a kvůli němu budu asi muset každé ráno rozhazovat noviny ale taky kvůli němu kašlu na školu. Urgh.
"Troye!" Slyším někde za sebou. Neotáčím se. Naopak dávám si sluchátka do uší a dam si volume na 100%
Moment.
Kdo mluvil o tom že to bude náš dokonalý výlet?
Co to zas placám?!
"Troye" Odezíral jsem z jeho rtů "Troye stůj" Křičel přes hudbu. Zakroutil jsem hlavou že ne a rozešel se chodbou. Bylo mi docela blbě protože po tomhle se mi na něj bude těžko mluvit ale i tak nemohl jsem v tu chvilku mluvit.
Zalezl jsem na záchody a zamkl se v kabince. Dýchal jsem zhluboka ale točila se mi hlava. Opřel jsem se o dveře a pevně k sobě tiskl víčka.
Co to blbeš Troye?!
Co ti zase je?!
Co děláš za scény?!
O Bože ten Connor...
Nemáš kvůli němu úkol.
Dělá se ti s nim dobře...
Je to tvůj kamarád. S kamarádem je vždy dobře
Ale...
"Stop" Zašeptal jsem s vythrnutím si sluchátek z uší
Troye...
"Ticho" Šeptám dál přikládajíc si ruce k uším
Troye
"Troye"
"Troye jsi tu já to vím!" Slyším přes ruce. Otevřu oči a otočím se ke dveřím
"C-Connore?" Zadívám se na bílé dveře a nakloním hlavu i když není šance že to uvidí
"Troye vylez" Slyším jeho pevný hlas
"Dej mi pokoj" Ustoupil jsem dál od dveří
"Troye neser a vylez" Slyším jak jeho hlas znejistil. Po chvilce jsem otevřel dveře a on se na mě díval zlostí ale i s velkým smutkem v očích "Co se stalo?" Zašeptal
ČTEŠ
When I Meet You
FanfictionKdyž jsem tě poznal, měl jsem vše. Když jsem tě poznal, všechno dávalo smysl. Když jsem tě poznal, poznal jsem svět. #1 ObecnáFikce Thank you so much guys!
