When I Meet You

211 na 210 den

"Všechno v pohodě?" Natáhl ke mě ruku když se mě snažil dostat na zítku která nebyla vysoko ale i přes to se mi její výška nelíbila

"Slib mi že jestli spadnu zavoláš sanitku" Pevně jsem stiskl jeho dlaň a vyhoupl se nahoru. Popravdě jsem měl tendenci se ho držet pořád.

"A když neztratíš vědomí uvidíš i čínskou čtvrť kam jdeme" Ignoroval mou zoufalost

"Neměli jsme v plánu toho víc?" Koukám na jeho boty a snažím se napodobit jeho kroky které ve tmě moje smysly nevnímají dobře a tak mlžím každou vteřinou víc a víc

"To nestíháme" Poklepe na svoje hodinky které si bere vždy k oblečení. Potichu kráčím za ním a uvědomuju si že takové nebezpečné věci jsem snad nikdy nedělal. Jo v Perthu jsem byl potrhlej ale v jiném slova smyslu. Vyprávět vtipy o dobrovolné hodiny matiky jako 

"Černé díry ve vesmíru vznikly tam, kde Bůh dělil nulou." 

Je teda o dost ubožejší kalibr než proti dnešku a pár hodinám na zpět

"Hej Troye umíš skákat?" 

"Proč?" Zvedl jsem hlavu. O pár uliček dál bylo před nami chlučné čínské prostředí

"Tak se snaž jen nespadnout a neboj se" Na chvilku se zastavil a skočil třiceti centimetrovou díru co odělovala malé budovy pod námi. Řekl bych že to jsou nějaké bistra či tak nějak "Teď ty" Udělal jsem pár kroků na zpět a skočil "Vidíš" Poplácal mě na zádech "Teď ještě tak třikrát a jsme tam" Jak řekl tak se stalo.

Chodili jsme opatrně po nízkých budovách až jsme skončili u jedné kde právě jeden kuchař nejspíše číňan vyhazoval shnilé rajčata "Shene!" Zakřičel Connor na kluka ve věku asi okolo dvaceti let

"Connor! Kamaráde!" Měl tipycký přízvuk jako nově tu žijící lidi jemu podobní

"Neboj když neskočíš do špatného otvoru nic se nestane" Ukázal pod nás kde byl kousek žebříku a pod ním popelnice 

"Ty jsi oficiálně cvok" Šílel jsem když lezl po chůdkách. Popelnice se pod ním tvrdě a hlučně ozvala a snad i trochu ohnula "Dobře" Šeptal jsem si pro sebe. Slezl jsem po čtyřech schodech dolů stačilo se jen pustit a dopadl bych jako Connor

"Dopadni rovně" Slyším když se pouštím docela studeného žebříku. Dopadl jsem v pohodě klepala se mi kolena ale v pohodě

"Dáš si jídlo?" Povídá ten kuchař

"Jasně že jo rámem a tady pro skokana ještě uvidíme" Drkl do mě s úsměvem.

Vkročili jsme do restaurace kde vyselo spoustu rudých lampionů se zlatým znakem na nich. Občas někde vyseli rudé třásně v doprovodu starších obrazů třešní, polohy Číny s bambusy v květináči. Restaurace byla z tmavého dřeva tak jako bar u kterého jsem si vybíral z jídelního lístku

"Pomalu to ani nevyslovím" Zavřu lístek

"Dvakrát rámen" Zvolalá na kamaráda

"Neřekl jsem že-..."

"Bude ti to chutnat neboj" Ujistil mě

"Co když jsem vegetarián?"

"Co když v tom není maso?" Seděli jsme vedle sebe a svoje pohledy jsme bodal jeden do druhého tak dlouho dokud nám číšník nedonesl pití. Stáhl jsem si kolena k sobě a upil si zázvorového pití.

Atmosféra se pomalu odhušťovala když Connor povídal své zážitky a já zase občas ty svoje. Občas.

Když k nám donesli misku o velikosti sloní hlavy s nudlemi, vejcem, zeleninou, masem a věcmi co jsem neznal celý jsem musel zbělat. Tohle mám snít?

"Pokud umíš s hůlkami tak dobrou chuť" Popřál Connor a hladově se do toho pustil. Já si vytáhl hůlky z obalu, rozdělil je od sebe a snažil se nabrat si nudle se zelenou. Po chvilce mi došlo že to nejde.

Ovšem moje recenze na toto jídlo zní

Výborné!

Jedl jsem jako nikdy

"Troye Boy" Smál se Connor "Srkej potichu lidi se otáčí" Smál se do rukávu své košile. Rudý jsem naposledy srkl při posledním soustu kdy jsem si myslel že si neuvidím pomalu na špičky palců u nohou

"Tak co je na programu?" Řekl jsem s nadšením které jsem nečekal ani nevnímal

"Vlastně nic. Nečekal jsem že to klapne. No mužů tě tu provést pokud chceš" Přiznal se mi jako několikrát za tento den.

Když jsme oba zaplatili za poslední cent svůj rámen odešli jsme poznat ulici. Teda spíš já

"Koukej na tu potvoru" Vzal si špejli s napíchlou kobylkou

"Fuj!" Odstrčil jsem ho znovu s chobotnicí

"Dal by jsi si kuře Troye Boy?" Smál se u dalšího stánku s jídlem. Když jsem skrčil obočí ukázal nad svojí hlavu kde se tyčil usmažený potkan nebo jiná potvůrka

"Okamžitě jdeme pryč!" Vypískl jsem cestou pryč. Vysmátý Connor kráčel za mnou a ukazoval mi obchody se zajímavými suvenýry. S kameny, přívěsky, lapači, koberci které byli ruční práce a v neposlední řadě s lampiony

"Tohle je lampion štěstí. Napíšete si na něj co chcete aby se splnilo a pustíte" Poukázal na barvy a různé rozměry

"Pááni" Protáhl jsem

"Docela pěkná věc co?" Naklonil se před stůl kde mu pod světlem které tu bylo jako na denním pořádku uviděl jeho krvavé oči

"Jo ještě jsem ho nepouštěl u nás je to vzhledem k počasí nebezpečné" Chvilku se smál a potom utichl. Nic se nedělo až pak se znovu zasmál popadl mě za rameno a táhl

"Troye Troye. Co jsi to provedl" Vytáhl z pod košile a džín nejmenší lampion z toho obchodu

"Connore ty idiote vrať to tam!" Vyjekl jsem

"No tak" Chtěl mi udělat radost

"Pane Bože já shořím v pekle" Promnul jsem si obličej

"Klid já ji to zaplatím. Někdy" Strčil do mě tělem. Za chvilku jsem zase jásal a držel tužku v ruce

"Chci porozumět světu"

Napsal jsem na lampion. Kryl jsem si svoje přání před zločincem naproti mě

"Jěště ne" Pálil svíc co poháněl lampion. Byl nervózní ale já víc

"Teď" Zašeptal jsem a společně jsme ho pustili na oblohu "Connore" Smál jsem se "To bylo šílený" Poskakoval jsem "On neletí!" Skočil jsem mu pomalu na záda

"Troye!" Vykřikl když se lampion řítil dolů na budovu. Po chvilce foukl vítr a odnesl ho nahoru. A tak to pokračovalo do doby dokud se lampion neztratil mezi hvězdami

"Měli bychom se vrátit" Otočil se čelem ke mě s hodinkami

00:09

"Děkuju že jsi mě doprovodil asi bych netrefil" Tahal jsem klíče z kapes

"Nevadí nemám to zrovna nejdál" Opřel se o dveře

"Takže dobrou noc?" Otazník jsem nechal vyset ve vzduchu s mojí trapností. Směšně se zašklebil ale nakonec odvětil

"Dobrou noc Troye Boy" Usmál se a odešel "Štastný jsi to hochu. Jo právě tebe myslím" Slyším o pár metrů dál. Kroutím hlavou ale vcházím do baráku.

Potichu se vyzuji v bytě a odkráčím si to do pokoje. Svléknu si komplet prádlo a jen padnu do postele kde se schovám jen do půlky

"Áá" Šílím potichu do deky

Na co asi myslí Connor...

A s touhle myšlenkou usínám. A taky kvetu.

S kým se sejdu v O2 aréně 12.listopadu?

Je to nic moc měla jsem s tím větší plány ale chtěla jsem něco napsat a neotálet a myslím že když Zavřu oči docela to jde ne?

Ne? Ne. Okey...