When I Meet You

202-201 One Thing

((FALLEN ANGELS- Kdyby jste tu někdo takový byl kdo by jste to četl. Začíná se opravovat i tento příběh! To je vše. ily))

Leželi jsme spokojeně oba dva na zádech a přemýšleli. Tedy myslím, on byl totiž na zemi a já na jeho posteli. Trval na tom, že návštěva na zemi nemá co pohledávat. Chcípácky jsem neprotestoval.

"Dáš si?" pověděl mi s plnou pusou.

"Ty jsi jako celou dobu jedl?" opíral jsem se o svůj loket a prohlížel si toho parchanta, co se smál a žvýkal svoje obrovské sousto v tlamě.

"Ne-e," požvykoval.

Znovu jsem neodmítl a přijal poslední z Conburgerů, co na talířku zbyl. Na jednu stranu jsem vážně oceňoval, že mi jeden nechal.

"Na to, že jsem ti s tím pomáhal, je to docela poživatelné," zakousl jsem do housky s plátkem salátu, masa a zálivky.

"Hm..." vyšel z něho tichý povzdech.

"Connore?" polkl jsem sousto, "máš nějaký plán, co dělat?"

"Nevím, možná?"

"Řekni, jak si užíváte v NY?" protočil jsem se na břicho, abych lépe viděl.

"Být ve filmu, ležím na pravém ledním medvědovi* nebo bych momentálně někde s klukama něco rozbíjel, jen tak pro zábavu, jelikož rodiče by vlastnili celé město a tak v 10-ti bychom odešli z domu na párty, kde bychom se sjeli," protáhnul se.

"To asi koukáme na rozdílné filmy," schoulil jsem se do klubíčka čelem k němu, abych na něho měl výhled.

"A jak si užíváte vy v Austrálii?"

"Po Australsky?" chabě jsem se zasmál, "netuším..." odmlčel jsem se, "abych byl upřímný, moje zábava nebyla zábava pro nikoho. Byl jsem rád, když ke mně někdo došel a já mohl na chvilku předstírat, že je vše normální."

"Nebylo něco normální?" zeptal se s nenápadným zájmem.

"Bylo. Tedy... Asi. Víš, doma jsem byl sice spokojený, ale každý má v životě to období, kdy si přijde jako vyvrhel?"

"Jo. Myslím, že jo," polkl a zavřel oči...

"A teď si představ, že pro pár lidí doopravdy jsi," zoufale jsem se usmál, "prostě tragédie jako z filmu, chápeš," Pověděl jsem s nadsázkou

"Ale tady jsi v NY. Je to čas pro nový život!" Sednul si čelem ke mě a opřel si hlavu o kolena

"To jsou kecy."

Další mýtus z filmů či života je ten, že každý chce začít nový život. Nechci vám kazit iluze, ale každého z nás dožene minulost. Buď v tak primitivním rozhovoru jako tenhle, nebo v našich myšlenkách. Ovšem, žijeme v přítomnosti a můžeme to změnit, ale i přes to, podle mě nový život neexistuje. Můžete věci nahradit jinými, ale vždy se nám minulost promítne v přítomnosti. Vždyť všechno, co jsme zažili byla pro nás přítomnost, jenže čas uplynul a co jiného dělat, než zašťourat v těch "dobrých časech".

"Každý máme něco," zavřel oči a vycenil svoje dvě patra bílých zubů, "ani já nejsem tak dokonalý."

"Ty si myslíš, že jsem dokonalý?" měl jsem vytřeštěné oči.

"Hm..." otevřel oči a zabodl pohled do bílého stropu, "možná jsi někdy takový byl."

Nevím, zda se mi nahrnula krev i do očí, ale přísahal bych, že ten prevít trochu zrůžověl. Po chvilce se zaculil a otočil hlavu zpět před sebe čili na mě.