When I Meet You

203-202 Conburgery

((Mělo to být včera bohužel jsem usnula u úprav na kterých se opět podílela naše úžasná korektorka (kdyby tu něco ovšem bylo za chybu pište) so. enjoy guys!))

Probuzení do druhého dne není úžasný tak, jak vypadá jako na reklamě pro svěží pocit, co dává do televize Always*

Po bytě bylo ticho, ale ne dostatek. Přes byt hrála hudba, která hlasitě upozorňovala na to, že mamka vykročila dnes správnou nohou do dne. Nechtěl jsem ji dneska pokazit náladu.

8:30

"Zdravím lidi," zvedl jsem ruku na pozdrav až moc rychle nahoru a zase dolů.

Vypadalo to směšně.

"Ahoj, zlatíčko," odtrhla mamka oči od televize, kde si vybírala hudbu.

"Nazdar," pozdravil mě vesele otčín od stolu.

Popadl jsem krabici a zatřásl s ní. Moje oblíbené Cheerios v ní pořád byly, což byl úspěch, protože kroužky v přesladkém medu nutily snít je všechny najednou. Kroužky jsem zalil mlékem a posadil se do čela stolu u okna.

"Tak, jak se má náš nový pracant?" zvedl hlavu od dnešních novin.

"No jo, docela unaveně, ale dobře. Nečekal bych to, ale je to docela zábava," strčil jsem si první sousto do úst.

"Ale nechceš se tím živit, že ne?"

Jeho plavá hlava se zamračila, ale jen na chvilku, věděl, že za ním stojí mamka a ta si hrubý hlas vyprošuje.

"Om..." zamyslel jsem se. "Ne určitě ne."

"A střední. Už víš?"

Další sousto v ústech zhořklo. Věděl jsem, ale nechtěl jsem to říkat, protože mamka, která se celou dobu o náš rozhovor nezajímala, teď až moc nebezpečně stála blízko u nás. Dělá to často. Když něco řeknu, chytne se toho a předhazuje mi to pokaždé, když je možnost.

"Asi. Nevím. Teda jo, ale zdá se mi to rychlé. Třeba to zkusím za rok," věděl jsem, že to není možné, tohle by mi asi rodiče dali pořádně vyžrat.

"Ehm," odkašlání otce, které říká jasně: "Ne."

"Tak já jdu," umyl jsem si svoji misku, "tedy..." obrátil jsem se na mamku, "hele žádný zaracha nebo tak nemám, ne?"

"Ne," zasmála se, "jak jsi na to přišel?" smála se, ale nepodívala se na mě za žádnou cenu.

"Jen. Takže čistě teoreticky, kdybych u někoho chtěl přespat, mohl bych?" opřel jsem o linku.

"Čistě teoreticky."

"A neteoreticky?"

Lehce podrážděn jsem vyhrkl, když mi to došlo.

"Ano. Ale číslo na její, jeho rodiče mi dáš," konečně se na mě otočila od obrazovky.

"Jako by se stalo."

A s tím jsem odběhl do pokoje.

Praštil jsem sebou do postele. Lhal bych, kdybych řekl, že nikam nechci, ale na druhou stranu je to Connor. A moc si ho vážím na to, abych před ním něco pokazil. Vážil. Nemohl jsem uvěřit, že jsem něco takového v duchu doopravdy vyslovil.

Překulil jsem se z postele na zem a hned usedl za počítač.

C: Ahojda

T: urgh. Co to je za pozdrav?