When I Meet You

198 "i feel sick dad.."

(Tak jsem si říkala jakou prasárnu jsem komu věnovala. Dost se stydím a na tu mediálku se ani neptejte xd)

7:02

Taky znáte takový ten pocit, kdy se za něco chcete propadnout do země?

Tak to byl přesně můj případ. Né, že by mě napadl důsledek, mého nepochopitelného strachu hned, ale došel mi až teď. Z čehož se stala ještě větší pohroma.

"Fakt mi je zle," pronesl jsem do ticha v naší kuchyni.

"Troye, takhle školu nestihneš," měl jsem na sobě boxerky a šedivé triko, které jsem nehodlal ze sebe sundat.

"Tati, mně je vážně špatně. Vůbec jsem se nevyspal. Bože, slyšeli jste, jak na sebe ti nahoře řvali?"

"Myslela jsem, že se snad hádají za dveřmi."

"No a to potom, okolo čtvrté, házela ta ženská nějaké talíře, či co," pohladil si svou plavou hlavu otec a podíval se na mě s nerozhodným pohledem.

"Tati..." kňourl jsem.

"Fajn, ale zítra půjdeš."

"Jej," zajásal jsem a sedl si ke stolu.

"Tak, já jdu!" prošla kolem kuchyně sestra.

"Počkej, svezu tě," zvedl se taťka a odešel do předsíně.

"Čau!"

"Ahoj," ozvali se a jen bouchly dveře, mamka si vedle mě přisedla a podala mi sklenku džusu.

"Tak, proč jsi nechtěl do školy?" vítězně se na mě usmála.

"Psala jsi někdy opilá své nejlepší kamarádce?" neměl jsem moc v plánu jí nepopíchnout.

"Tím chceš naznačit co, Troye?" zamračila se.

"Nebyl jsem opilý, ale psal jsem věci, co bych nikdy v životě nikomu nenapsal," svěsil jsem poníženě hlavu.

"Pokud je to kamarád, přejde to bez povšimnutí. Promluv si s ním, uleví se ti, hm?" pohladila mě po zádech.

"Fájn. A uděláš mi nemocniční snídani?" vycenil jsem zuby a nevinně naklonil hlavu.

"Tak špatnou, jako v nemocnici nebo moji specialitu pro domácí mamány?" zvedla se ze židle.

"Mamány. Děkuju," překulil jsem oči nad názvem a zvedl se ze židle.

Pokračoval jsem do pokoje, kde jsem prohledal peřiny a našel ten pekelný nástroj, přes který jsem mu psal.

Conbon: TROYE G'MORniNG!!

Conbon: Jak se spalo? Mě dobře.

7:15

Me: Dobré. Stydím se za to dnešní ráno. Dokážeš se mi někdy přestat smát?

Conbon: heh. Nikdy.

Conbon: dělám si srandu. Bylo to fajn. Rád jsem pomohl a nebylo to trapné nebo tak. Každý se ve strachu chováme jinak.

Me: nech si ty psychologický řeči

Conbon: tak tady jsi, baby. Už jsi se probudil?

07:21

"Děkuju mami. Měl bych doma zůstávat častěji," ušklíbnul jsem se a podal jí talíř.

"To snad nebude třeba. Ten tvůj mobil bych nesnesla. A kdo ti to pořád vůbec píše?" otočila se čelem ke mně.

"Ále, nikdo, mamko," zvedl jsem se na odchodu do pokoje hned potom, co jsem jí laskavost oplatil pusou na tvář.