When I Meet You

211 Osm hodin a několik dní (1/2)

Čím blíže byl pátek tím víc bylo úsměvu od Andrewa na chodbě. Nechápal jsem proč si Connora neusmíří sám ale dobrá. Minu jeho úsměv s pokývnutím hlavou i přes to okamžitě cuknu dolů hlavou a dělám že to není na mě. Možná bych mu to měl oplatit nebo křičet

"To bylo na mě lidi! Andrew mával mě! Známe se! Nejvíc BFF jsme!"

Best Fake Friends

Protože Andrew patří na škole do 'elity' jako Roland, Dave, Kellin a Connor. Ani nevím proč si ten titul dali ale co vím je to že můj pohled do země je lepší než tu křičet.

Sedím na záchodech opřený o topení a jím svoji müsli tyčinku. Možná bych měl být ve třídě ale není mi příjemné tam jíst

"No konečně jsi tady!" Projela si mírně podrážděně vlasy "Co jsi tam dělal?"

"Co bych měl dělat asi na záchodech?" Opřel jsem se o bílou stěnu

"Dobře. Vím že se neznáme dlouho a jsem z béčka a co se stane u vás zůstává jen u vás ale i přes to. Já bych chtěla... Teda pokud ti to nevadí. Protáhl by jsi mě na tu párty?" Naklonila hlavu na bok a usmála se

"Jak o ní víš?" Divil jsem se jak jsem musel působit když si myslela že mě tam pozvali. Moment. Oni mě tam ale vážně pozvali...

"Mitchell pořádá párty snad od sedmé třídy a na téhle se jako v sedmé pít nealko pivo nebude" Zasmála se

"Dobře tak já nevím... Kde a v kolik?" Vyfoukl jsem unaveně

"Mitchell bydlí tři ulice od školy furt po hlavní takže před školou v osm?" Jiskřila

"Dobrá v osm jsem tu" Kývl jsem hlavou

"Jsi nejlepší" Poplácala mě po ramenu. Doufal jsem že nebudu zabit když jí tam dovedu ale na jednu stranu mi to bylo jedno protože nikdo nic neříkal kdo je zván a kdo ne.

13:30

"T-r-o-y-e B-o-y" Když mi je blbé křičet on to udělá za mě

"Říkal jsem ať mi tak neříkáš" Zasoptil jsem

"Takže v kolik?" Šel celou cestu energicky nastartovaný k autobusu

"Domluvil jsem si s Amandou že jí v osm dovedu na ten večírek" Sedl jsem si do autobusu se zvednutým pohledem na něj a viděl jak se dívá dozádu. Nevěděl kam si sednout

"Connore co tak stojíš!" Pobídl ho Roland

"Dneska ne" Otočil se ke mě "No dělej posuň se" Odstrkl mě "To nevadí aspoň tam vezmeme jídlo" Pokračoval tam kde se přestalo

"Co chceš vůbec dělat?" Sjel jsem zoufale podél okénka

"Ukázat ti nejlepší bistra plus čínskou čtvrť i když tam je to vostrý" Mluvil tak zvláštně až mi to trhalo uši "Taky ti ukázat nejvyšší poschodí kam tě pustí. Je to tak vysoko že se ti zdá že nestojíš snad na zemi. Jako ani nevím zda tě to zajímá ale pokud ne můžeme zajít na fotbal"

"Dneska se nějaký hraje?" Podivil jsem se

"Určitě jo" Zasmál se

"Rád se po N.Y. kouknu. Moje zastávka je přímo tady člověče" Nevěděl jsem co dělat jelikož seděl ve předu a nevypadal že bych chtěl uhnout "Tady" Zopakoval jsem

"Slyšel jsem" Pokýve dvakrát hlavou. Hluboce se nadechnu a přelézám přes jeho nohy. Zezádu slyším písknutí a hlas

"Kdybych věděl že ti mám sednout na kolena udělám to!" Řve Roland. Hlava se začně zahřívat a nohy rychle pracovat na krocích pryč