When I Meet You

205-204 k tobě domů

(Po domluvě s naší novou korektorkou Army_Karis která je ochotna přetrpět mé nároky mi pomůže a další díly budou bez chyb. Tak jí uvítejte do rodiny!:))

Byl pátek, což znamenalo jediné. Přes víkendy volno. Tedy pokud jsme nemuseli pomáhat, což se dnes nedělo.

Pátek byl nejlepší, ale i nejhorší den v týdnu. Né proto, že bych se o víkendech nudil, což se nikdy - vždycky nedělo, ale spíš proto, že jsme měli dvě hodiny tělocviku v jediný den s kluky.

"Dobře chlapi, dáme si štafetu?"

"Tu už jsme běželi," ozvalo se znuděně.

"Fotbal?"

"Jo."

"Jasně."

"Co basketbal?" zeptal se kluk z druhé třídy s hnízdem na hlavě

"Už zase hrajem to, co béčko. Podle mně si na nás zasedl trenér," přistoupil ke mě Connor zezadu až se mi naježily chloupky na krku.

"Dva týmy podle vás."

"Jsem kapitán!" zavřeštil Connor.

"Franta a Ortiz"

"Beru si tady obra!"

Pocítil jsem hrdost, ale i úzkost, jak na mě padly pohledy ostatních.

"Price k Connorovi." To nejsem já.

Zamrzl jsem. Ne, to není ono. Na hrudi mě začalo trochu pálit a plíce se mi začaly trochu stahovat.

"Mitchell a Otiz."

"Sivan a Franta."

Vážně? Zvedl jsem oči v moment, kdy Connorova ruka ukazovala na mě. V tu vteřinu se mi po tváři rozlil blažený pocit a úsměv. Nedal mě na druhou kolej...

"Hrál jsi to někdy?" otázal se mě Dean Price

"Jo, ale pro zábavu."

"Hm... Tak si stoupni vždy naproti, můžeme si přihrávat," drkl do mě ramenem.

"Nějak jsem zapomněl, kdo je tu kapitán," zamrmlal si Connor naschvál nahlas.

"Sorry Connie."

"Drž hubu," vrazil mu oranžový míč vší silou do jeho hrudě

"Connie?" držel jsem smích na uzdě.

"Jednou na Halloween jsem se převlékl do šatů, no... a... To je dlouhý příběh."

Bylo to vtipné představit si Connora v šatech.

"Jedeme slečinky! Pohyb, pohyb, pohyb!"

Písknutí píšťalky se ozvalo celou místností, kde byl zástup, na pohled vcelku milých chlapců, ze kterých se stalo stádo divokých agresorů.

"Uhni!"

"Dělej, dělej, dělej kurva!"

"Sivane!"

Hlas byl hrubý, a přesto lehce poznatelný, Dean. Dean mi přihodil míč a já s rozvahou vykonal dvojtakt a zavěsil míč snad milisekundu, potom, co se na mě vrhlo asi pět mladých kluků.

"Couvej!" křikl na mě někdo, ale už nebylo jak.

Povalilo mně stádo koňů. A to ještě hezky řečeno.

"Tak vstáváme slečinky!"

Přál bych si tou slečinkou být a jít si sednout.

"Vstávej," vytál mě za ruku Connor.