When I Meet You

146-144 Pomalu, ale jistě

"Takže jsem mu řekla, že když nemůžeš ani ty, nikam prostě nepůjdu. Věřil bys, co to bylo za blbce?" protočila oči Sage a vedla mě za ruku domů.

Tohle jsem na našem vztahu měl rád, byla sice moje sestra a já jí občas chtěl do hlavy fouknout více rozumu, což asi i ona mě, ale pořád jsme spolu měli to nejsilnější pouto.

Vraceli jsme se z kina, kde jsme byli na hororu, kde nesměl chybět kluk, co byl gay a byl asiat. Jak jinak. Nejdřív bylo fajn vědět, že do společnosti, knížek, filmů, vstupují lidé s trochu jiným hledáčkem na partnery, ale teď je to otravnější, než kdyby byl každý běloch ve filmu heterosexuál.

"Já spíš nechápu, jak ses mohla s někým tak rychle seznámit. Kupoval jsem nám popcorn a pak šel na záchod," pokroutil jsem nechápavě hlavou.

"Tak nějak jsme se od vidění znali. Teda, asi. Bylo to nějaký celý zvláštní," pokrčila rameny, jako by o nic nešlo.

Záviděl jsem jí, jelikož byla živoucí příklad toho, že se jde seznámit vlastně kdykoliv. Což já nezvládal vlastně nikdy. Začal jsem pohupovat našimi dlaněmi ve vzduchu a upevnil náš stisk.

"Copak, Tro? Co ve škole a tak?" řekla energicky, což bylo naivně hezký.

"Nic moc. Chtěl bych se o prázdniny podívat za Tydem domů," mamka by byla hodně smutná, kdyby věděla, že to tu neberu jako doma.

"Myslela jsem, že jsme se přes tyhle věci dostali. Pořád se ti tady nelíbí nebo co?" ozvala se o něco mrzutěji.

Myslím, že nechápala, proč se nemůžu začlenit a už vůbec, jak se mi tu nemůže líbit. Rád bych jí to vysvětlil, ale sám nevím. Ani já sám se v sobě nevyznám. Jsem na obrovském kolotoči, kdy jsem nahoře a nedělá mi nic problém a pak jsem dlouhou dobu u země a nejsem schopný ani popsat, co mi je.

"Neříkám, že nelíbí. Nepopírám ovšem, že tomu tak je. Jen bych ho chtěl vidět," větu jsem dokončil s poklesem tóniny v hlase.

"A je tu něco, o čem bys chtěl mluvit?" stiskla mi malíček a s kapkou starostí mi koukla do očí.

Dlouho jsem přemýšlel, jestli se odpovědi mám vzdát nebo ne. Maskovat a nebo vyjít s pravdou ven. Ani jedno mi nepřišlo jako super rozhodnutí. Měl jsem strach, že by to řekla rodičům dřív než já. Ještě lepší by bylo, kdyby se mi vysmála a já přišel o jediného sourozence, se kterým bydlím v jednom bytě.

"Asi ne," zamrmlal jsem.

"A co holky? Líbí se ti někdo ze třídy?" naladila podle ní lepší stránku věci, jelikož se začala uculovat.

"Někdo jo," přiznal jsem.

"A chodí s tebou do třídy?"

"Chodí."

"A? Jak jste na tom?"

"Dost blbě. Něco se mezi námi stalo, ale asi nechce, aby o tom někdo věděl," pokrčil jsem rameny a odpil si ledové tříště z kelímku.

"A jako proč?" protočila oči.

Myslím si, že to je asi dobrý důvod.

"Kvůli studu?"

"Prosím tě, Troye. Nebuď směšný. Nikdo se za tebe stydět nebude. Jestli jo, tak se na ní rychle vykašli. To není holka pro tebe!"

Není pro mě...

Říkal jsem si celou dobu domů.

19:01

Válel jsem se na posteli a dopisoval si nějaké věci do deníku a hroutil se, že tu bydlím tak dlouho a nic moc jsem toho neviděl.