When I Meet You

(Bonus) Con

Do obličeje mě udeřilo prudké slunce, které mi opálilo snad půlku obličeje. V chatce bylo dusno a bordel od mých spolužáků mi nepřidával na náladě.

Až na Troyeho. Ten měl svoje ponožky už snad i na střeše. Strašný bordelář ten kluk.

"Hlavou se mi honí strašně moc věcí! Než bych udělal takové banality jako složit ponožky, tak bych to zapomněl!" hájil se.

"A nezapomínáš taky, kde ty ponožky máš?" zvedl jsem obočí.

"Občas."

Po dnešní tůře do centra, vzdáleného od našeho kempu asi něco přes dvě míle, jsme s Troyem kopali kamínkem před sebou a čím déle jsme drásali některým nervy, ostatní se přidali a hráli za pochodu kamenový fotbal. Takhle normálně jsem se dlouho necítil.

Sluníčko příjemně hřálo, ale přeci jen dokázal rozpoznat, jak začal Troye nabírat zdravou barvu. Popravdě jsem za celou dobu nemohl pochopit, jak dokázal být taková bledule.

"Co tak koukáš?" otočil se na mě Troye a rukou mi odvrátil zrak na cestu před námi.

Pravda byla, že jsem ho pozoroval až nějak moc. Moc jsem nás zapojoval do společných plánů a moc nepřemýšlel, že bych mohl něco podnikat sám. Vysvětlil bych to pojmem: nejlepší kamarád.

Když jsme si v centru kupovali plechovky s pitím a seděli na obrubníku u silnice, plechovku jsem mu přiložil zezadu na krk. Čím víc, jsem viděl téct orosenou vodu po jeho kůži a čím víc na mě třeštil oči a nadával mi, co blbnu, tím víc jsem cítil, jak mi cukají koutky a mravenčí v konečkách prstů.

Nechtěl jsem si přiznat proč, ale na druhou stranu jsem moc dobře uměl odhadnout, že mi Troye občas přišel jako kluk, co má něco do sebe.

17:30

Už se stmívalo a u táboráku začalo být mrtvo, jelikož šel každý na dříví. Až na mě. Já jen tak seděl, koukal do ohně a díval se, až kam doletí malinké uhlíky. Dřevo příjemně praskalo v ohni a od učitelek jsem se dozvěděl super drby. Nechápu, jak dokážou tak primitivně upustit páru, když nejsou ve škole a musí nás studenty hned pomluvit. Aspoň si nedělám iluze, že nás jenom chválej.

21:56

"Už zalezte, všichni spát! Ale hned!" křičely učitelky přes dveře chatek a dělaly na tajně vytypované chaty zásahy.

"Podej mi pití," nakázal mi Troye, když jsem nejblíže ležel u skříňky s pitím, baterkou, jídlem... no prostě, byl jsem zásobovací král všeho, co potřebujete.

Chatka byla dvoupatrová. Druhé patro bylo něco jako podkroví. Byla tam pouze jen jedna matrace. Na chatce jsme byli čtyři kluci, dva z nich spali na palandě dole a jedna samostatná postel u okna byla skoro vejpul. Takže jsem si stáhl matraci navíc a hodil ji o patro výše. Takže ano, spal jsem s Troyem nahoře. Ale odděleně, co vás nemá.

"Do prdele!" vyjekl a poprskal mě vodou z lahve.

"Co děláš?!"

"Právě jsem se polil!" začal jsem hmatat po svítilně a z obličeje si smejvat jeho sliny promíchané s vodou.

Dole z palandy byl slyšet strašný smích a z venku jekot učitelek, ať se uklidníme, ale moc to nešlo. Zmáčel deku, prostěradlo a zoufale se na mě díval a pohledem vybízel o pomoc.

"No na mě nekoukej. Spi klidně bez peřiny," pokrčil jsem rameny a zhasl světlo.

"Connore!" zaúpěl. "Vždyť já nemám, kde spát!" vytrvale mrmlal a nedal na sebe dlouho čekat.

Za chvíli už jsem cítil, jak se ke mně sune a šťouchá mě zadnicí, abych se posunul.

"Co děláš," snažil jsem se nekřičet a nepoutat případnou pozornost.

"Musím si udělat místo, když ty mi ho neuděláš," dloubl mě loktem, abych se posunul a ucítil jeho lopatky, na těch svých...

Tiše jsem se odsunul a dlouho se díval do tmy, z které jsem neviděl absolutně nic až na okénko, z kterého přímo zářily ty největší hvězdy pod celým širým světem. Konečně jsem taky viděl hvězdy pod tmou a ne světlem. Bydlet ve velkoměstě je super, ale žádný romantický vyhlídky na hvězdy si neuděláte...

Matrace se prohnula, Troye si opřel hlavu o moje záda a ani nepípnul.

Spí? Toť otázka, co musím zjistit...

Otočil jsem se k němu čelem a ucítil jeho ruku. Nehnul se a ani já se neodtáhl, či se jinak pohnul. Díval jsem se na jemný obrys jeho tváře a ani si nevšiml, že se z pod jeho řas leskne pár ledově studených modřenek. Přišel jsem si strašně uvolněně, ale i přesto to v podbřišku lehce šimralo a já nevěděl, jestli mě to otravuje nebo mi to je příjemné.

Popravdě nevím, zda bych tyhle pocity měl mít. Ani nevím, zda bych měl myslet právě na to, na co myslím. Ale i přesto se nehýbu a myslím na to, jak jemnou pleť musí asi mít. Kolik vztahů asi musel mít v Austrálii. Zda bychom tam nemohli vyrazit společně a jak každým dnem má čím dál více vlnité vlasy. Přeci jen se trochu změnil od doby, co sem přiletěl. Jak prvně setřel moje kamarády, se kterýma se vlastně už ani nebavím.

Myslel jsem si, že ho předělám na ten správný materiál, který se mi bude hodit, ale přitom mě nevědomky změnil i on. Nad tímhle faktem jsem se musel pousmát a blíže se přiklonit, abych mohl přivonět jeho třešňového šamponu. Oblečení mu vonělo jako kokos a vlasy jako ty nejzralejší třešně.

Tentokrát jsem už slabě cítil, jak mám strašně těžká víčka a přitom nenasytně fetuju jeho vůni. Jemně řečeno. Sklonil jsem hlavu k jeho rameni a čelem se opřel. Uprostřed noci, kdy jsem spal jako špalek jsem přeci jen uslyšel šramot, ale byl těžce ospalej na to, abych to vnímal jako realitu.

Obrátil se na bok, takže mi hlava zapadla do matrace a svým pohybem se víc natiskl ke mně.  Ruku si pohodlně přitáhl k tělu a instinktivně zatáhl za domnělou deku. V reálném provedení mého trika a já tak zůstal na jeho hrudníku.

Věnováno všem, kteří stále čekají na holku, co pořád nemá čas, ale nejvíc tyhle díly miluje a dostává z nich cukrovku, i když je sama píše! Heh. Děkuju za vaší podporu a Hezký zbytek dne~

Za korekci textu děkujeme.❤️