When I Meet You

201-200 Cvak

Jsem do tebe blázen
A možná jsi pro mě příliš dobrý
Jsem do tebe blázen
Chovám se, jako že mi to je kurva jedno. Text písničky který zapomenete během příběhu:)

10:25

"Čau!" práskla dveřmi Nicol a Dustin se líně protáhl po pohovce.

"Děkuji mockrát, bylo to výborné," pochválil jsem lívance, co mi pod nos přinesla přímo paní F.

"Měl bys k nám chodit častěji Troye. Už dlouho jsme nic tak dobrého neměli," ozval se z pohovky Dustin.

"Jako bych nikdy nevařila dobře," zamračila se paní F. a hned, co uklidila poslední drobečky z linky se k nám otočila. "Mohli byste jít do bazénu, kina nebo tak," navrhla akčně.

"Mami..." škemravě pověděl Connor.

"No tak! Nebo na kolo. Víš, že nechci aby jste se děti nudily, viď Dustine! Nechceš pomoc tátovi posekat trávník?" odešla z kuchyně a přešla do obýváku.

"Haaah! Pomoc!" křikl Dustin a svalil se na zem.

Tedy aspoň rána o síle zemětřesení o tom nasvědčovala.

"Nechci, díky!" zvedl se z pohovky a odešel do pokoje.

"Jestli chceš, můžu tě někam vzít," strčil do mě pod stolem nohou, "ale jestli ne, stačí říct. Neber si mojí mamku osobně," usmál se a napil se kafe, které leželo opodál.

Nechápal jsem, jak kluk jako on, s tolika hrnky kávy za sebou, může mít tak zářivý úsměv.

"Jo, budu rád, když mě někam vezmeš," zvedl jsem se ze židle a potichu si to za ním odkráčel do pokoje.

Bez ostychů, když klapli dveře od pokoje, se začal převlékat, ukázal mi tak jeho záda a možná i víc, kdybych se neotočil dřív, než on se natáhl pro kalhoty. Přivřel jsem oči a vydechl svoji ostudu pryč. Převlékl jsem se a otočil se jeho směrem.

Měl modré džíny a pruhované bílo modré triko, otevřel jeden šuplík ze skříně a vyndal jednu z krytek od foťáků.

"Tady jsi byla," prohlásil a hodil krytku zpět k jiné části šuplíku. Vyndal jeden ze starších typů foťáků, který na mě aspoň tak působil a vydal se kolem mě

"Jdeme pozére?" zamračil jsem nad přezdívkou a šel za ním.

"Snad jsi mě při spaní nefotil, vím jsem krasavec, ale čím jsem si to vysloužil?" prohrábl jsem si své vlasy.

"Jo to možná jsi, ale hádej, kdo mi bude pózovat v té nejhezčí ulici? Napovím ti..."

"Já," vyhrknul jsem.

"Nejsi hloupý, Troye garçon" zachrchlal, jak to Francouzi dělají.

"A to je?" vejdeme do ulic, které neznám.

"Hádej Troye Boy," usmál se.

Kluk...

"Co si zahrát hru? Občas ti budu do vět plést francouzská slovíčka a ty si za ně můžeš něco přát."

"A splníš to?" zorničky se mi rozšířily štěstím.

"O tom jsem nic neříkal," usmál se.

"Řekl jsi, že si za to můžu něco přát," fňukl jsem.

Rozhlédl jsem se po ulici a uviděl vážně zvláštní ulici stvořenou přímo pro film. Vedle nás vedla obyčejná kamenná zeď, která byla potřená nádherně pomerančovou a žlutou barvou.