When I Meet You

214 dní

Dozvěděl jsem se že si v Americe můžu udělat řidičák. Teda narozky mám až v červn což je sice za deset nebo spíš za devět měsíců ale byl fajn pocit vědět co chtít k narozeninám.

Seděl jsem za počítačem a rozhodoval se k dalšímu kroku...

[Zaregistrovat se] [ Přihlásit se]

Klikl jsem na tlačítko zaregistrovat a dýchal zhluboka a nahlas. 

Neděláš nic nelegálního Troye.

"Nemáte žádné přátele" Oznamoval Skype. Já vím. Nepřipomínej to ještě ty.

Zavřu notebook, zamknu dveře do pokoje, zatáhnu žaluzie, pouštím si Broods a zapínám světélka které jsou připevněny na posteli. Koukám jen na ně a vybavuji si ty obrázky z Tumblru kde jsou vždy krásnější než ty moje...

"Dobrý na uškrcení" Pohodil si tašku na zem

"Abych tě tím v noci nevzal já" Otočím se s lišáckým výrazem

"Asi tě tím vezmu hned" Rozeběhl se po mě a já se rozeřval strachy "Ještě ti nic nedělám velikáne" Obrací se se svojí větší obrovskou postavou přičemž dělá veliké kroky po mém pokoji nazpátek.

"Chci být zase normální" Upadal jsem do těchto chvil plné agónie čím dál více. Častěji a intenzivněji.

12:36

"Aby se neřeklo" Hodil mi pod nohy jeho tašku což mě překvapilo jelikož si věcí vážím s hodit se svojí tašku o zem omdlel bych "Tak na tom pracujeme spolu" Odsunul si židli "Viděl jsem že se ti do toho se mnou moc nechce tak či tak musíme dostat aspoň za dvě" Kladl si velký nárok na známku což se mi líbilo ale z tohohle to muselo být tak či tak za jedna.

"Vybral jsem si největší knihovnu" Zatáhl jsem za bílý rukáv svetru

"Hm... Pro začátek dobrý"

"Začátek? Mělo to být jedno místo" Nadzvedl jsem obočí

"Snad jsi si nemyslel že tě nechám vybírat si sám" Podal mi zápisník "Do tohle to budem psát hm?" Ve zlomu vteřině jsem neviděl Connora s egem nebo dotěrnou náladou. Chtěl znát můj názor zda souhlasím a zda se mi líbí. Ten deník samo sebou. Jeho výraz se rázem změnil.

Měl jsem chuť mu říct že pokud chce být tým musí přestat s tou jistotou. Dohánělo mě to pomalu si kousat nehty ale takovou radost bych mu fakt nedělal

"Co jsi si vůbec vybral za místo?" Zeptal jsem se zvědavě

"Nevím přeci jen máme na to pololetí. Ale asi něco velkolepého" Jo přesně takhle ještě chvilku a vezmu tě něčím po hlavě.

Chápavě jsem kývl hlavou

Myslím že budu asi zvracet. Hnalo se mi hlavou. Ne z něho, ale bylo mi mdlo.

 Když zazvonilo na přestávku po hodině odebral jsem se na záchod kam jsem si sedl do kabinky a snažil se hluboce dýchat. Bolelo mě břicho a já se nechtěl ani za nic pozvracet

"Jsi hlupák" Promluvil. Nohy jsem si zvedl na toaletu a začal se modlit aby neotevřel moji kabinu "Né jenom že si ničíš kamarády, ničíš si i rodinu" Zapnul vodu. Bylo slyšet šplouchání a pak zaklapnutí dveří.

Se zvoněním jsem se vrátil na poslední hodinu. Seděl jsem sám v předposlední lavici jako vždy ovšem na výtvarce vedle mě přes uličku seděl můj drahý a jediný lidský kontakt.