When I Meet You

Nám dvoum. 144-140

Slovo zamilovaný, je dost chabé pro to, co cítím. Kdybych teď neležel s rudými tvářemi na posteli a šťastně neměl založené nohy přes sebe, asi by mě nenapadlo, že jsem rozhodně takhle šťastný nikdy snad nebyl. Když na to přišla řeč u stolu, nějak jsem vyzvídal, co si myslí moji rodiče o mě a vztazích, jelikož jsem byl prý značně průhledný, jak se vracím celý vyměněný, když přijdu z venku.

Sázel bych, tak deset procent na to, že jim hlavou bleskla myšlenka, zda nejsem gay, protože s nimi moje spolužačky neprobírám. Jen Connora a jak s ním chodím ven a teď začínám být v situaci, kdy je možná očividný, že se s někým scházím, i když se snažím, aby tomu tak nebylo. Pro rodiče to není jednoduchý přijmout jako počasí, takže to asi neberou tolik v potaz. To mě dělá nervózním. Nechci, aby si mysleli, že jsem gay. Jako, jo, zřejmě jsem, ale nepotřebuji, cítit větší tlak než teď, že o tom mlčím.

Plus jim Sage může nahrát s naší konverzací o tom, že to je někdo ze třídy a v jejím podání to zní jako spolužačka. Takže, kde jsem to skončil...

Jelikož jsem byl zase v dobré náladě a ne ve chvíli, kdy bych nejraději zobal pilule na radost, sepsal jsem si pár věcí, co by bylo super podniknout, než umřu. To už tolik pozitivně nezní, ale věřte mi...

Koupat se -bez, v moři, což jsem dělal asi, když mi bylo pět, ale moc z toho nemám.

Přiznat si vztah s klukem.

Vidět Evropu.

Vidět Taylor Swift.

Naučit se řídit.

Napsat knížku a nakreslit k ní pár obrázků.

Zkusit zpívat ve sboru nebo něčem podobném.

Jo, to by bylo sakra cool. Snad někdy něco připíšu a něco splním.

Connor: Jdeš dneska do školy?

Me: Akorát se zvedám a jdu na autobus

Connor: yeahhh

Ještě jsem ležel asi tak osm minut a počítal si v hlavě absenci. První hodinu, ale mám strašně super učitele, takže bych přeci jen mohl jít... Škola tolik hrozná není, to vstávání mě ale zabíjí.

9:49

"Lidské tělo a funkce, bez kterých bychom umřeli, za pět bodů? Odpoví někdo?" Ten kdo si nasbíral nejvíc bodů, získal jedno malé a, za tři a, člověk mohl získat jednu plnohodnotnou známku.

Jeden by čekal, že se moje ruka ztratí v lese zdvižených dlaní, ale asi jsem byl jediný, kterému se chtělo odpovědět. Mně a dalším dvěma, to nebylo tak zlé hned po ránu.

"Stejně bych se vsadil, že tohle všechno víš, kvůli němu," Connor si znuděně podložil pod bradu ruku.

Hned potom, co jsem se na Connora přestal mračit, prohlédl jsem si silné bicepsy našeho učitele, široká ramena, bronzovou kůži, krátké a nedbalé rozprostření vousů na jeho bradě až po lícní kosti.

Učitel vyvolal někoho jiného a já si tiše povzdechl.

"Haló, sedím přímo tady," připomněl mi.

Pomalinku jsem s podepřenou hlavou otočil na Connora a usmál se.

"Já vím," držel jsem si zubatý úsměv a přál si nahlas říct, že bych ho nejraději políbil.

Jestli dokázal žárlit na učitele, tak to už muselo být vážný. I když, náš učitel je docela kus. Ne hodně, ale je. Tak nějak, lepší učitelský průměr.