Akademie pro zvláštně nadané

Na ostrově

                    Probudila jsem se v krásné měkoučké posteli s bledě modrými nebesy, které určitě nebyli v mém pokoji na koleji. Tento pokoj byl přepychový až jsem si myslela, že jsem princezna. Odhrnula jsem péřovou duchnu a slezla z vysoké postele. Podlaha mě zastudila do mých bosých chodidel, ale to mě tolik netrápilo. Poslední co si pamatuji je, že jsem ve škole uviděla strýce ještě s nějakým mužem. Podle toho se nenáviděli, než mi došlo, že ten muž vedle mého strýce je otec Aarona. Nenávist. Boje. Zlo a dobro. Světlo a temnota. To je Aaron a já. Nikdy nám láska nebyla souzena, ale pokud milujete člověka jako já jeho tak se nemusíte ptát sami sebe jestli děláte dobře, že k němu něco cítíte. I něco zlého může být pro něco dobré. Došla jsem k velkém francouzskému oknu a pohlédla ven. Byli jsme na ostrově, který byl obehnán safírovým mořem. Kilometry a kilometry daleko od další pevniny. "Brynn!" Ozval se mi hlas v hlavě, který jsem chtěla slyšet. Patřil jemu.

"Aarone." Odvětila jsem tiše.

                    "Kde jsi."

"Netuším, všude vidím jen safírové vody."

                     " Ach Brynn."

"Co se děje!"

                       "Přál bych se tě dotknout, cítit tvou hebkou kůži, ježe nejsem ani na povrchu zemském, jsem u otce v podzemním království. Nevím co mě tu čeká, ale až mě odtud pustí najdu si tě, i kdyby jsi byla na konci světa."

"Miluju tě Aarone." Špitla jsem se slzami v očích než jsem za sebou uslyšela zvuk otevírajících se dveří a v nich zamračeného strýce. "Strejdo."

"Sedni si Brynn, musíme si promluvit."

                        "Jistě."

"Co tě to napadlo tahat se s tím zplozencem pekla."

                         "Aaron není zlí."

"To mě nezajímá, jeho otec zabil mého bratra, tvého otce a ty mi tady teď říkáš, že jeho potomek není stejný jako rodič."

                        "Není."

"Brynn, co ti to nakukal. On tě nemiluje, on se tě snaží zabít."

                         "Jak to můžeš vědět, ty jsi nikdy lásku nepoznal nebo ano?"

"Poznal, ale láska vypadá jinak."
                         "Jak tedy."

"Na to teď nemám čas, ale pokud mi něco slíbíš, v brzké době se budeš moci vrátit do Akademie."

                           "Co to má být."

"Už nikdy, říkám nikdy nebudeš nic mít s tím zplozencem pekla."

                             "Jmenuje se Aaron."

"Už nikdy přede mnou neříkej to jméno."

                              "Jistě."

"Dám ti čas do večera, pak mi podáš tvou odpověď. Doufám, že se rozhodneš dobře." Po těchto slovech zmizel za dveřmi, které mě dělili od chodby. "Aarone. Aarone slyšíš mě? Prosím Ozvy se." Jenže ani hlásky se mi nedostalo.

Ano, ano vím moc krátká kapitola, ale zítra můžete čekat další a tentokrát by měla být z pohledu našeho slaďouše Aarona, který to doma určitě také nemá lehké :) Jestli se těšíte na pokračování určitě mi napište do komentářů, jestli chcete, aby byla další kapitola věnována právě vám:) -B.W.