Kráčela jsem mezi studenty akademie a očima hledala jedinou osobu, na které mi záleželo, ale nemohla jsem s jím promluvit ani slůvko. Chtěla jsem ho vidět. Chtěla jsem vidět jestli je v pořádku. Náhle jsem narazila do svalnatého těla, které patřilo oné osobě. Vzhlídla jsem a uviděla jeho tvář. Oči plné bolesti a neutrální kamenná tvář. Odvrátil ode mě pohled a pohlédl na druhý konec chodby, kde se na něj usmívala vysoká blondýna, která mě hned první den ve škole nazvala krysou. Neznám její jméno, ale myslím si, že je to Amber. Kapitánka roztleskávaček. Panebože on se na ní usmívá. Jsem znechucena. Sklopila jsem oči, aby nevyděl jak se mi do očí draly slzy a zamířila do třídy za holkama. "Panebože Brynn, jsi zpátky!" Zvolala nadšeně Wictorie, ale Calla do ní strčila až Wictorie sykla bolestí. "Brynn, ty brečíš?"
"Ne."
"Co se děje." Vyhrkla zároveň Calla s Wictorie.
"Nic se neděje."
"Brynn, vyklop to."
"Opravdu se nic neděje."
"Brynn!"
"Fajn chcete to vědět? Podívejte se na chodbu a dejte mi pokoj." Zařvala jsem nahněvaně, že můj hlas možná slyšeli i v Kanadě. Po těchto slovech jsem tašku nechala na lavici a vyběhla na přeplněnou chodbu. Mezi všechny studenty a běžela na koleje, kde jsem se zavřela do svého pokoje. Ani jsem se neohlížela jestli holky za mnou vyběhli nebo se ten zrádce, alespoň otočil co způsobil. Rozhodla jsem se, že se vykašlu na školu a zůstanu celí den ve svém pokoji. "Brynn." Ozval se známí mužský hlas zpoza dveří. "Můžu jít dál."
"Jdi pryč!"
"Rád bych, ale mám tvou tašku s učebnicemi, které sis nechala ve třídě na lavici."
"Pojď dál."
"Nehodíš po mě něco?"
"Ne!"
"Opravdu?"
"Přísahám na svůj život."
"Dobře." Po těchto sloves se rozevřeli dveře, ve kterých stál Wren s vrabčím hnízdem na hlavě. Musela jsem se usmát. "Vypadáš strašně."
"Děkuju."
"To byla ironie Brynn."
"To jsem pochopila."
"Měla by jsi se vyspat."
"Asi máš pravdu."
"To si piš, že mám." Položil mou tašku na zem a už byl na odchodu, když jsem ho oslovila. "Wrene?"
"Ano?"
"Potřebuju obejmout."
"Jak si princezna přeje."
"Nejsem princezna."
"Pro mě ano."
"Pro tebe?"
"Jo." Přešel celou místnost ke mě a sevřel mě v pevném obětí. Voněl jako les. Zemina. Zeleň. Úplně jsem si představila náš polibek. "Ještě jednou děkuju."
"Za co?"
"Za všechno."
"Vyspi se, odpoledne se na tebe přijdu podívat. Určitě budeš vypadat lépe."
"To také doufám."
ČTEŠ
Akademie pro zvláštně nadané
ParanormalMé jméno je Brynn. Jsem naprosto mimo žebříček normality! Všichni si myslí, že nejsem normální, že mám o kolečko víc a nyní dokonce i moje matka, která si přeje, aby se můj zdravotní stav zlepšil a za doporučení mých lékařů podepisuje papír o mém př...
