Stála jsem před zrcadlem ve Wictoriině pokoji a sledovala svůj odraz. Vůbec jsem netušila, že jsem tolik podobná matce. Vždy, když jsem byla malá jsem ji obdivovala jak se oblékala na firemní večírky a tak podobně. Krásná. Sexy a okouzlující. Na sobě jsem měla krátké černé úzké přiléhavé šaty s hlubokým výstřihem tvaru velkého V a páskové boty na vysokém podpatku, které mě dělali o něco vyšší než jsem teď. Vlasy se mi klasicky vlnily podél nalíčené tváře, od Cally. Je skvělá pokud se jedná o makeup. Černé kouřové oči a krvavě rudé rty s bledou pletí mi připomínali Sněhurku. Vypadám jako ona? Jsem to vůbec já? Znovu pohlédnu do zrcadla a uvidím dívku, kterou jsem předtím neznala. Líbí se mi. "Je čas." Oznámila mi Wictorie ode dveří a já se s dívkami vydala na tu párty, která se konala v lesích kolem. "Takže, aby jsi upoutala pozornost Černých jezdců, teda hlavně jejich nejvyššího musíme rychle něco vymyslet."
"Mám nápad." Vyhrkla nadšeně Calla.
"No."
"Budeme na parketu tancovat blízko jeho skupiny, tak si tě všimne. Vždy hledá hezké holky."
"Bezva." Řekla jsem podrážděně.
"Jak se cítíš?"
"Momentálně?"
"Jo."
"V těchto šatech a v tom co chci udělat se cítím jako děvka."
"Panebože Brynn, já ty šaty nosím normálně." Vykřikla Wictorie.
"Tak promiň, ale není to můj šálek kávy."
"Chápu."
"Říkám, že bych nevypadala jako děvka, kdybych nechtěla udělat to co právě chci udělat."
"On tě podvedl jako první, neomluvil se a nechal tě zlomenou."
"Zaslouží si to." Řekla Calla, která mě hladila po zádech a utěšovala, že bude zase vše v pořádku, že zapomenu na tu bolest, kterou mi způsobil. "možná máte pravdu."
"To si piš, že máme. A teď pojď jsme tady." Rozhlédla jsem se a nic neviděla, než jsem prohlédla magickou stěnu.
ČTEŠ
Akademie pro zvláštně nadané
ParanormalMé jméno je Brynn. Jsem naprosto mimo žebříček normality! Všichni si myslí, že nejsem normální, že mám o kolečko víc a nyní dokonce i moje matka, která si přeje, aby se můj zdravotní stav zlepšil a za doporučení mých lékařů podepisuje papír o mém př...
