Akademie pro zvláštně nadané

Dějepis

                  Když jsem pohlédla na cár papíru co měl být rozvrh hodin mi málem vypadly oči z důlků. První hodina dějepis, následuje literatura a biologie, tělesná výchova, hodina sebeobrany, matematika, dvaceti minutová přestávka na oběd, následuje psychologie, zeměpis, výtvarná výchova. No konečně už jsem u konce. Zašla jsem za doprovodu Wrena do svého pokoje, kde jsem do brašny naházela učebnice, sešity, psací potřeby. Tašku zavřela. Přehodila přes rameno.Už, už jsem se hodlala vypadnout, když mou mysl upoutalo co si mezi dveřmi do mé soukromé malé koupelny. Jako by tam někdo stál. Blbost. "Haló? Je tam někdo?" Přibližovala jsem se blíže ke koupelně, když v tom za mnou spadla lampa z nočního stolu. "Jsi to ty?"

"Uteč. Zabije tě. Zabije tě, jako to udělal mě. Nebyla jsem jeho první ani poslední. Uteč."

                    "Kdo jste!"

"Uteč nebo tě zabije."

                      "Kdo mě zabije! Haló, kdo jste. Kdo mě chce zabít."

"Zabije tě. Neustále tě sleduje. Budeš jeho další oběť jako já."

                         "Koho?"

Do dveří vlítl Wren. Rozrazil dveře a rozhlížel se po místnosti. "S kým jsi to mluvila?"

"Sama se sebou."

                                  "Jasně a mluvila s jako by tě někdo vraždil."

"Vážně, hledala jsem pero."

                                    "Pero? A našlas?"

"Jo už ho mám v batohu. Půjdeme?"

                                      "Jasně." Odvětil s podivným výrazem v obličeji a vedl mě k třídě dějepisu, kde jsem měla mít první hodinu. Než jsem zalezla do třídy chytl mě za paži.  "Takže..." Začala jsem. "Asi by jsme se měli rozloučit a já půjdu na první hodinu. Čau."

"Počkej, počkej, počkej... Na něco jsi zapomněla."

                                        "Na co? Chápu budeš mě kontrolovat. "

"To jsem nemyslel, ale dobrý postřeh." Podal mi mou tašku. On mi jí nesl? Nepamatuju si, že bych mu jí dávala, aby mi ji nesl celou dobu. "Díky."

"A Brynn?"

                     "Ano?"

"Hodně štěstí první den ve škole." Usmála jsem se na něj a zmizela ve třídě, kde jsem si našla klidné místečko někde vzadu. Myslela jsem si, že bude klidné než lavice za mnou obsadila parta kluků. Fakt hezkých kluků. "Hej kámo, podívej se koho máme ve třídě."

"Novicku."

                       "Je sexy."

"Kolik bys jí dal bodů z deseti?"

                          " jedenáct z deseti." Řekl mi nějak známí hlas. Patřil tomu klukovi co mě dnes ráno u snídaně hypnotizoval očima. "Jedenáct? Nejvyšší číslo bylo deset."

"No a? Je jiná než ostatní holky na této škole."

                " Jo máš pravdu je hezčí než kapitánka roztleskávaček."

"Než Amber?"

                 "Hej ty nová!" Neotočila jsem se na ně, protože nejsem žádný hej nebo počkej. "Hej slyšíš mě?" Pokračoval až mě naštval, že jsem se na ně otočila a spustila svoje: "Tak zaprvé nejsem žádný hej nebo počkej. A zadruhé slyšela jsem tě už poprvé, ale nebyl jsi slušnej takže sečteno a podtrženo jsi úplnej idiot." Otočila jsem se zpět a napsala si do sešitu dnešní nadpis hodiny, který akorát psal učitel na tabuli. Občanská válka. "Slyšel jsi ona mi řekla, že jsem idiot."

"Zasloužil sis to Bene." Řekl Aaron, ale Ben se nenechal naklonil se mi k uchu a bránil se. Vracel útoky. "Tak hele ty nová."

"To mluvíš na mě?"

                         "Jo. Nelíbí se mi jak se mnou mluvíš."

"No mě taky ne! Tak se odtáhni a drž hubu."

                               "Jseš moc drzá."

"A ty nevychovanej."

                                "Pane Collinsi Neruším? Já tady povídám o Občanské válce a vy tady obtěžujete slečnu Blecwellovou. A jak vydím vyrušujete i ostatní žáky v této učebně."

"Ale..."

                             "Pane Collinsi můžete se sbalit a dveře jsou támhle a cestu do ředitelny najdete, že?"

"Ano." Pak se otočil na mě a prohlásil: "Mi jsme spolu neskončili."