Akademie pro zvláštně nadané

Někdo se dívá

                   Po celí zbytek noci jsem nemohla zamouřit oči, protože jsem věděla, že ten nezvaný host stále neopustil můj pokoj. Cítila jsem jeho přítomnost, která se táhla od židle na levé straně mé postele. Naštěstí už na mě nesahal a mlčel, protože jsem dělala, že spím. „Jsi strašná herečka. Neumíš ani předstírat spánek." Ozval se ten hlas. „Kdo jsi, a proč jsi stále v mém pokoji. Jsem tu teprve první noc a děláš mi ze života peklo. Co jsem ti udělala." „První noc? To těžko. Přivezli tě před třemi dny. Byla jsi mimo, a vůbec jsi o sobě nevěděla. A za druhé byl to můj pokoj. Vlastně nebyl můj, přivlastnil jsem si ho a nyní jsem šoupli tebe."

„ Řekneš mi, kdo jsi?"

                            „Možná, když hezky poprosíš."

„Proč mám prosit, jen když chci vědět, kdo jsi."

                         „Řekněme, že jsem temný stín nebo temný anděl, můžeš mi říkat hodně jmény, ale dnes udělám výjimku. Nech zhaslá světla a já ti něco ukážu. Možná se ti to bude líbit .Najdeš nějaké odpovědi na své otázky."

„Co chceš dělat."

                      „Uvidíš. Nebude to špatné."

„Co chceš udělat." Nikdo mi neodpověděl, ale za okamžik jsem uslyšela bijící srdce. Mě nepatřilo. Dokonce i teplota se vyšplhala z bodu mrazu někam do 10°C. „Slyším tvoje srdce." Promluvila jsem a ucítila teplý dotek něčí ruku na mé stehně, který se v mžiku přemístil na mé rameno. Teplo z onoho doteku sálalo a putovalo mi celím tělem než ta něčí ruka se odtáhla a zmizela, jako ten co tu před chvílí stál.

***

                     „Otevři oči, Šípková Růženko." Zvolal mužský hlas. Nuceně jsem otevřela oči a  spatřila stát mezi dveřmi Wrena. „Co se děje!" Zakňučela jsem, jako malé štěně. „Stávej je čas, aby jsi se začala vzdělávat."

„Škola?" Procedila jsem znechuceně a on se zasmál. „ Na stole máš uniformu. Počkám za dveřmi, než se oblečeš. Pak vyrazíme na snídani do jídelny za ostatními."

„Ostatními?"

„Ano. Tím myslím Paní ředitelku, kantory, studenty..."

„Chápu, to stačí." Přerušila jsem ho a nenápadně ho vykopla ze dveří, abych se mohla obléci na dnešní den. Černé sáčko, bílá košile s odznakem školy, černobílá kostkovaná sukně, bílé podkolenky a černé baleríny. „Už jsi hotová?" Zvolal Wrenův hlas zpoza dveří. „Dej mi ještě tak pět minut."

„Dávám ti tři minuty a říkám pokud nebudeš hotová jdu do jídelny sám a ty si najdi cestu sama." Jak mluvil o jídle ozval se můj žaludek, který přímo řval a žádal si dávku ranního jídla. Co asi bude? Obula jsem si baleríny na nohy a vlasy přejela hřebenem. Nanesla řasenku a lesk na rty. Ta dá. Pohlédla jsem nakonec do zrcadla a otevřela dveře za nimiž stál Wren. "Už jsem si myslel, že půjdu sám."  Zavtipkoval. "Ale neodešel jste a to z vás dělá gentlemana." Odpověděla jsem.

"No to víte jsem prostě bůh."

                 "Nechvástejte se." Zasmála jsem se a sledovala jeho falešnou přetvářku uraženosti. "Tak a jsme tady. Jídelna." Poukázal před sebe na mohutné černé dveře. Za okamžik jsem byla sledována stovkami nebo dokonce tisíci lidmi, kteří poslušně seděli za stoly a sledovaly můj příchod. Jak já nenávidím být středem pozornosti. Nejraději bych se do země propadla, kdyby to šlo. "Jdete nemáme na to celí den, aby jsme stáli mezi dveřmi a byli na pospas studentům, kteří nás budou propalovat vražednými pohledy." Špitl Wren tak, abych to slyšela jen já. Kráčela jsem za ním až k velkému masivnímu stolu. Podržel mi židli, abych mohla na ni usednout a vypařil se jako pára. Sakra. Proč mě všichni sledují nejsem žádný ohrožený druh zvířete, které zavřou do zoo, aby se na něj lidi mohly dívat. Davem jsem zaslechla i pár drbů. Tento například přiletěl od nějaké blondýny menšího vzrůstu s hnědýma očima. "Slyšela jsem, že prý vyvraždila celou čtvrť."

"Nene. Já slyšel, že přišla z laborek, jako nějaká pokusná krysa." Řekl jiný. Náhle mě někdo oslovil což mě vytrhlo z odposlouchávání drbů. Byl to jemný, klidný a hlavně tichý dívčí hlas. "Ahoj."

"Ahoj." Odvětila jsem s úsměvem brunetce naproti mě. "Jsem Calla."

"Brynn."

                   "Těší mě a z těch drbů si nic nedělej, když jsem přišla před rokem a půl já taky o mě kolovali ty nějaké drby. Nebyli moc hezký, ale to je stejně jedno."

***

                           " Ty vole..." Ozvala se na konci našeho stolu zase ta blondýna.

"Co je Amber?"

                             "Podívejte se, kdo čučí na tu krysu a propaluje jí očima." Zdvihla jsem oči od talíře a podívala se před sebe. Hleděl na mě kluk od protějšího stolu. Byl takový.... No jak bych to řekla... Děsivý. Tajemný.  Hezký hlavně ty jeho oči. Byly tak, tak úžasné. "Páni. On se na tebe dívá." Vyhrkla Calla.

" No a co?"

                      "On se jen tak na někoho nedívá pokud ho nezajímá. "

"Aha."

                        "Asi ho zajímáš hodně, že tě propaluje očima."

"Neblázni." Sklopila jsem oči a znovu se zahleděla do svého talíře.

Tak a kapitola je hotová :D Nahoře Aaron naše další hlavní postava, která má hodně tajemství - B.W.