Akademie pro zvláštně nadané

On

Aaron:

          Hledal jsem ji celé dva dny, a když už jsem si myslel, že se po ní slehla zem, objevila se tu přede mnou celá bledá, unavená a Bůh ví co ještě, že si mě pomalu ani nevšimla. Belhala se po schodech zombí chůzí a mé první dojmy? Opravdu nevypadala dobře. "Brynn." Oslovil jsem ji a ona se mi zahleděla do očí. Byla to ona, protože mé srdce začalo tlouct jako zvon. Přispěchal jsem k ní a nabídl jí rámě, jak se od gentlemanů očekává. "Nevypadáš dobře."

"To vím taky."

                "Spala jsi?"

"Možná tak jednu hodinku za celé dva dny."

                  "Vím co se stalo Wictorii, ale musíš si uvědomit, že máš taky svůj vlastní život, svoje tělo a tvé tělo potřebuje pořádně dlouhý spánek a taky něco k jídlu."

"Díky, ale..."

                    "Přestaň odporovat, teď tě dovedu do pokoje, ty si dáš vanu a hned potom půjdeš do postele ano? Já ti mezitím skočím pro něco k snědku a vrátím se k tobě." Jak jsem jí řekl taky jsem udělal, dovedl jsem ji do pokoje, kde jsem ji na chvíli opustil. Mezi tím co ze smyje tu zombie masku jí skočím pro něco dobrého.

Brynn:

              Co mi Aaron řekl o jídle, se mi udělalo zle. Vůbec jsem na jídlo nechtěla myslet a v žádném případě vidět, ale když jsem pohlédla do zrcadla musela jsem se zděsit. Ta dívka v obraze jsem nebyla já. Nebo ano? Měla děsnou vizáž to musím uznat, ale to nebylo jediné. Ta dívka v odraze zrcadla byla o několik kil vyhublejší. Ale stále se divím, že ode mě Aaron neutekl. Nebo ano? Řekl, že jde pro něco k jídlu a už se nevrátí. To je blbost. To by nikdy Aaron neudělal, má o mě děsný strach. V ten okamžik se otevřeli dveře, ve kterých stál on s nějakým podnosem plným jídla. Hmmm a jakou to mělo vůni. "Jsem zpět!" Pronesl chlapec hrdě a já se tomu musela pousmát. Mám ráda jeho úsměv a to je asi důkazem jak ho strašně moc miluju. Zalezla jsem pod teplou deku a očekávala než se jeho tělo svalí vedle mě.