Opuštění- Bez duše [KOREKCE]

Cestu si volíš sám

Otevřela jsem oči. Tma. Poslední dobou vidím jen tmu. Tentokrát je to, ale jiné. Strašně mě bolí hlava. Hlasitě zaskučím. Nemotorně se postavím, ale v tu ránu jsem zase na zemi. Když uvidím jak ke mně jde Azur, zakryju si packama oči. Musela jsem vypadat jako když se někdo přejí dlouho zkaženého hroznového vína. ,,Co je? Stalo se něco?" ,,Ne," odpovím rychle. ,,Tak proč si kňučela?" On mi snad nedá pokoj. Neměla jsem chuť s ním mluvit. Jeho slova se mi zdála strašně hlasitá. Radši jsem rychle změnila téma a ani jsem se to nesnažila maskovat: ,,Tak co, je ti líp?" ,,Ano," řekl, ale bylo v tom něco neblahého. Určitě mě prokouk. ,,Je ti dobře?" zeptal se a obešel mě. ,,Jo, jo." Asi mi nevěřil. Najednou do mě silně šťouchl až jsem se převalila na záda. Do hlavy mi vjela bolest. Znovu jsem hlasitě zaskučela a přejela si packami po hlavě. Azur ke mně přiběhl a zadíval se mi do očí. ,,Já to věděl," řekl vítězně. ,,Bravo, věděl si že mě bolí hlava a stejně si to udělal." ,,Ne, já myslím, že jsem věděl to o tom znamení." ,,Znamení? Mě asi vážně bolí hlava." ,,Máš na čele léčitelské znamení," řekl a zadíval se na mě. ,,Vážně?" nevěřím vlastním uším. ,,Ano, ale tohle neznám." ,,Ty se snad vyznáš v léčitelství? Těch znamení je aspoň tisíc," nechápala jsem ho. ,,Jsem chytřejší než si myslíš," pronesl s kapkou tajemství. ,,Ať je to jak chce jedno je jasné, já se odtud nehnu." ,,Je normální, že tě bolí hlava, ale musíme jít dál," šťouchl do mě. ,,Jen mě skus donutit. Odtud mě dostaneš leda na zádech," odfrkla jsem si a znovu se uvelebyla. To se u nás jenom tak říká, ale on to vzal vážně. ,,Jak chceš," řekl a neobyčejně hbitě si mě vyhodil na hřbet. ,,Hej!" křikla jsem. ,,Říkala sis o to," zasmál se.