Opuštění- Bez duše [KOREKCE]

Falešný poplach

Potom snu jsem se bála znovu usnout. Nechtěla jsem, aby se mi zdála další noční můra. Potichu jsem vstala a došla k pramínku ledové vody. Napila jsem se a šla k Azurovi. Ani nevím proč, ale připadalo mi to jako dobrý nápad. Nechtěla jsem ho ale vzbudit a tak jsem se skrčila a kladla jednu packu za druhou. Uši jsem nastražila a nepouštěla z něj oči. Zaplavil mě nádherný pocit. Připadala jsem si jako na lovu. Jak dávno to bylo co jsem byla naposledy na pravém lovu. Strašně se mi stýská. Lov mi dodával příval adrenalinu. Tady můžu lovit jedině letce a krysy. To nebylo jako lov jelena nebo kance. Byla jsem už asi jen metr od něj. Plán se ale změnil a ne mou vinou. Byla jsem tak soustředěná, že jsem reagovala na každý zvuk. Za mnou vypískla krysa a proběhla mi pod nohama. Lekla jsem se a nadskončila asi metr vysoko. Dopadla jsem na Azura a ten se během vteřiny probudil. Kníknul a schodil mě. Okamžitě mě přimáčkl k zemi a zavrčel. Bolelo to. Vycenil zuby a nahnul se blíž k mému krku. Zakňučela jsem a začala sebou házet. Najednou si všiml mého zděšeného výrazu s ustoupil. Zvedla jsem se a couvala dokud jsem nenarazila na stěnu. Svezla jsem se na zadek a nepouštěla z něj oči. Bála jsem se, že znovu zaútočí. Když na mě stál měl děsivé pohled. Až teď jsem si uvědomila, že svoji sílu může použít i proti mě. Mám z něj strach. Udělal dva kroky ke mně a já hlasitě zakňučela. Zase couvl a řekl: ,,Promiň Kairo. Já nechtěl. Jen jsem se lekl." Sklopil hlavu a uši připlácl k pocuchané srsti. Bylo vidět, že ho to vážně mrzí. Ostražitě jsem k němu udělala tři plíživé kroky. Stále jsem nevěděla jestli je to bezpečné a pak jsem si uvědomila, že se chovám jak malé vlče. Tak snadno se nechat vyděsit? Sama pro sebe jsem si odfrkla a v duchu si za to nadávala. Postavila jsem se zpříma a došla k němu. Olízla jsem mu ucho, čímž jsem mu dala najevo že se nic neděje. ,,Promiň, že jsem na tebe skočila," omluvila jsem se. Bylo zbytečné něco říkat a tak jen kývl hlavou. ,,Asi už půjdeme. Když budeme mít štěstí najdeme východ za pár hodin."
On tomu snad stále věří. Nechtěl to vzdát. Jedna část mě to obdivovala a ta druhá zase nechápala. Jak to že má pořád naději?

Ocenila bych nějaké komentáře. Pozitivní i negativní. Napište mi co se vám nelíbí. Prostě co byste chtěli změnit. Tak ahojky.