Opuštění- Bez duše [KOREKCE]

Pravda v srdci

,,Co na mě tak koukáš?" zeptala jsem se a čekala na odpověď. ,,Nekoukám," bránil se. ,,Ale ano koukáš." ,,Dobře, tak se na tebe koukám. No a?" ,,Proč?" zajímalo mě. ,,Už ses znovu třásla. Není ti nic?" ,,Ne a přestaň se o mě starat," odsekla jsem jedovatě. ,,Co to s tebou je?" nechápal. ,,Co je se mnou? Spíš co je s tebou?" Můj vztek se ani nedal popsat. Nevím kde se ve mě vzal, ale byl tu. ,,Mám o tebe strach," odpověděl upřímně. To mě zarazilo. ,,Co?" řekla jsem nahlas. ,,Poslední dobou se chováš divně. Nechceš mi říct co tě trápí?" podíval se mi do očí. No, vztek se v tu ránu vrátil. ,,No bezva, teď je z tebe guru," štěkla jsem. ,,Proč si na mě vlastně naštvaná?" Tak tahle otázka sedla. Proč? Vlastně jsem ani neměla důvod. Asi jsem byla na nervy z toho snu. Teď se do mě zapíchl osten viny. ,,Omlouvám se," řekla jsem místo odpovědi. Přišel ke mně blíž a olízl mi čenich. Překvapeně jsem vyvalila oči. Proč to udělal. ,,Není za co se omlouvat," pronesl a sedl si vedle mě, ale já to nevnímala. Úplně mě totiž ochromilo to olíznutí. Vůbec jsem se nemohla hýbat. Byla jsem jako paralizovaná nějakým jedem. ,,Není ti nic?" zeptal se ustaraně. Musel do mě šťouchnout abych se probrala. ,,Proč si to udělal?" ,,Co." ,,No... tamto." Má otázka ho zjevně zarazila. Chvíli přemýšlel co odpoví a pak přišlo něco co jsem nečekala. ,,Udělal jsem to, protože jsem to chtěl udělat. Už mě nebaví ta hra." ,,Jaká hra?" nechápala jsem. ,,Víš, pravdou je, že za posledních pár dní... no... se pouto mezi námi utužilo a já si myslím, že... ehm." ,,Tak už se vymáčkni," nebavilo mě to i když jsem asi věděla k čemu směruje. Místo odpovědi se mi dostavilo dalšího olíznutí, což znamenalo víc než tisíc slov. ,,Mám tě rád, ale víc než obyčejně," řekl nakonec. Věděla jsem co to znamená. Nemohla jsem tomu uvěřit. Jak se to mohlo stát? Vždyť jsme se ještě nedávno nenáviděli. Jak to že se toho tolik změnilo? Nebo proč se toho tolik změnilo? Myšlenky mi pobíhali hlavou a jedna do druhé vráželi. Největší otázkou však bylo : Proč?

Omlouvám se, že jsem včera nevydala kapitolu. Měla jsem moc nabitý program. Tak Čau.