Opuštění- Bez duše [KOREKCE]

Sny, sny a sny

Utíkali jsme lesem. Hodně tmavým a temným lesem. Působil hrozivě. Nízké větve jako by nás chtěli navždy uvěznit. Spouštěli se z nich takové zvláštní liány. Měli na sobě ostré trny, které nás každou chvíli škrábali. Bolelo to. Konečně jsme vyběhli na louku. Rostla na ní dlouhá tráva. Byla vyšší než my. ,,Zvládli jsme to," řekla jsem vesela a ohlédla se po něm. Nebyl tam. Rozhlížím se, ale nevidím ho. Je pryč. ,,Azure," zařvu, ale můj hlas se stratil ve větru. Ne, ne to nemůže být pravda. Je to jen další sen. Lehnu si na zem a pořád dokola si tu větu opakuju. Najednou zaslechnu zašustění. Něco se ke mně blíží. Zvednu hlavu, ale přes trávu nic nevidím. Postavím se tedy na zadní a rozhlédnu se. Nic, ale zvuk se stále blížil. Byl čím dál hlasitější. Začínám mít strach a v tu chvíli ticho. Zase byla slyšet jen tráva ohýbající se ve větru. Uklidňuju se. Někde u mě ale začal zpívat nádherný hlas. Nerozuměla jsem slovům, ale bylo to krásné. Omámilo mě to natolik, že jsem ani nevnímala okolí. Zpěv ptáků utichl, i vítr jakoby nebyl. Hlas byl hlasitější každou vteřinou. Z ničeho nic se předemnou vztyčilo obří tělo. Hlava toho tvora zastínila slunce. Nemohla jsem ho poznat dokud nerostáhl kůži na krku. Byla to obří kobra. Ta z mé minulé noční můry. ,,Našla jsem tě," pronesla sametovým hlasem. Kobra zasyčela a chystala se k útoku. V tom jí cestu přehradil jiný had. Toho taky znám z minulých snů. Oba hadi začaly syčet a pak se do sebe pustili. Něco ve mě mi přikázalo utíkej. Nevím proč, ale utíkala jsem zpátky do lesa. Asi po pěti kilometrech jsem zastavila. Za mnou se ozval plazivý zvuk. Sleduje mě. Rychle jsem se schovala do dutého kmene. Zvuk se rychle blížil. Uslyšela jsem jak se lámou stromy. Srdce mi bušilo tak moc, že jsem se bála že mě prozradí. Ten zpěv. Znovu se objevil. Ne, tentokrát ne. Snažila jsem se ho nevnímat, ale byl strašně hlasitý. Nedalo se to vydržet a já vyjekla. Zpěv utichl a u díry kudy jsem sem vlezla se objevilo velké oranžovočervené oko. Jeho zornička se okamžitě stáhla do tenké škvírky. Uslyšela jsem temné zavrčení.

Prudce jsem otevřela oči. Rozhlédnu se. Jediné co však vidím je upřený Azurův pohled.