Family...

Část 9

You are a closed chapter for me(Jsi pro mne uzavřená kapitola)Pohled Teresy:Potom, co Elena odešla, jsem vybuchla vzteky. Představovala jsem si, až se mi ti dva dostanou pod ruku. Vodili mne za nos, snad nebyli tak blbý a nemysleli se, že na to nikdy nepřijdu, nebo že tuto informaci nějak vstřebám! Cvakly dveře a do obýváku vešel Zack, znovu měl tu zhnusenou masku, když mě uviděl, už jsem se na to nemohla dívat. Nějaký pozemský tvor mě nemá co soudit! Přemístila jsem se před něj. Stále se na mne díval s velkým opovržením, ale když uviděl v mých očích tu zlobu, která nechtěla zmizet, tak se zatvářil jinak. Bál se, a měl proč. Zbývalo mu totiž asi deset vteřin života."Co mi uděláš, hmm?" pobízel mne. Ten idiot mě ještě pobízel. Možná mi trochu připomínal otce. Věděla jsem, že měl v sobě sporýš, a proto jsem našla lehčí způsob, jak ho zabít. Rychlým pohybem jsem mu zlomila vaz. Zabila jsem posledního Salvatora. Vyhladila jsem naši rodinu, a víte, jak se cítím? Je mi to někde! Naprosto jedno. Znovu někdo otevřel dveře, věděla jsem, že to musí být jeden z nich. Pohodlně jsem se usadila a čekala na dotyčného. Byl to Damon, když uviděl tělo, tak se zatvářil trochu zaujatě."Ou, ten tě asi naštval, co?" zasmál se a posadil se vedle mne. Nedívala jsem se na něj."Co je?" zajímal se. Jenom jsem pohodila rameny a vstala."Poznala jsem Elenu," prozradila jsem mu tichým hlasem, velice vážným hlasem."Já totiž..." začala."Drž hubu, teď budu mluvit já! Kvůli tady tomu jsi mne sem zatáhl? Myslíš to vážně, ty víš, jak Katherine nenávidím, a ty mě přivedeš k jejímu dvojčeti?" rozkřičela jsem se na něj. Nikdy jsem tak na něj neřvala."Elena není Katherine," upozornil mne. Jen jsem sarkasticky vydechla vzduch, co jsem zadržovala v plicích."To si snad děláš legraci, že? Když jsem jí na té chodbě uviděla stát, tak jsem ji málem zabila! Myslela jsem, že je to ona, že se vrátila!" stále jsem udržovala stejnou hladinu zvuku."Katherine je v hrobce," odsekl."Ne, není," křikla jsem po něm dřív, než jsem si uvědomila, že jsem mu řekla to tajemství, která mne tíží už přes sto padesát let. Damon se na mne podíval nechápavě. Sklopila jsem svůj zrak."Co, co myslíš tím, že není?" vyjel na mne. Nasucho jsem polkla."Nikdy nebyla v hrobce, jak myslíš, že se ze mne stal upír? Vážně sis myslel, že jsem v sobě měla její krev a otec mě zabil, když zjistil, že se bavím s jednou z nich? Damone, Katherine mě zabila. Dala mi svou krev, zabila mne a potom zdrhla!" vysvětlila jsem mu všechno."A ty jsi mi to nikdy neřekla? Ty jsi tady to skrývala celou dobu přede mnou?" nechápavě si mne měřil."Věděla jsem, že bys jí hledal. A to by tě připravilo o život!" vysvětlovala jsem s velkým křikem."Co tady tak..." začal větu Stefan, ale poté si všiml mrtvého Zacka. "Kdo to udělal?" zeptal se nás s křikem. Damon mě zpražil velice nepříjemným pohledem."Ta samá osoba, co nám tajila, že Katherine žije," šeptl Stefanovi Damon a pomalým tempem zmizel z místnosti. Stefan se zamračil, nechápal, o co tady jde."Co to má znamenat?" měřil si mne zlostným pohledem. Pohlédla jsem mu se slzami v očích do tváře."Katherine se stala, můžu jenom doufat, že Elena není taková děvka, jako ona. Užijte si to tady. Myslela jsem si, že můžu naši rodinu znovu spojit, ale není to možné. Doufám, že se tady nepozabíjíte," hlesla jsem a rychlým tempem jsem zamířila do svého pokoje. Začala jsem se balit, nebylo v mém zájmu tady dál zůstávat."Tereso, nemůžeš odjet," řekl jasně Stefan za mými zády."Sleduj," odsekla jsem nepříčetně. "Víš, kam jedu? Musím najít Katherine, až jí najdu, tak jí přesvědčím, aby konečně Damonovi řekla to stejné, co mne, když mi zlomila vaz. Doufám, že mu to bude stačit!" byla jsem naprosto hysterická. Ano, udělala jsem chybu v tom, že jsem lhala, kde Katherine vlastně je, ale dělala jsem pro dobro rodiny! Ona nás všechny vlastně zabila. Její vinou jsme upíři!"To nemůžeš," šeptl. Cítila jsem další slzu, která mi stekla po líci."Nemůžu? Stefane, mám chuť jí vyrvat srdce z těla. Zničila všechno, na čem mi kdy doopravdy záleželo. Zničila vás! Zničila mne, a to jenom proto, že byla, je a vždycky bude sobecká!" vyčítavě jsem si ho měřila a dál strkala věci do tašek."Proč jsi mi to nikdy neřekla?" zeptal se mne se zaujetím Damon ode dveří. Pohlédla jsem na něj."Proč? Proč myslíš, tak schválně, jaká by byla tvá reakce na to, kdybych ti to řekla? Hmm... Já odpovím za tebe, začal bys jí hledat, a hledal bys jí tak dlouho, dokud by tě jeden z jejich věrných poskoků nezbil!" křikla jsem. Damon se stále ležérně opíral o stěnu a mírně rozzuřeně přikyvoval."Jo, bylo mi lepší lhát, sestřičko!" vyštěkl a chtěl odejít. Najednou se zastavil v pohybu a otočil se na mne. "Nechtěla jsi náhodou odjet?" připomněl mi."Rozmyslela jsem si to, zůstanu tady! Víš proč? Člověk tě nemůže nechat bez dozoru ani pět minut, aby se Damonek nedostal do nějakého průseru!"