Family...

17

Pohled Damona:"A pak, že jsem horší," šeptl jsem Eleně a díval se na vzdalující se záda mé sestry."Vy dva jste stejní, takže mi nic neříkej!" pousmála se na mne."Máš pravdu," pokrčil jsem ramena. "Myslím, že bychom měli jít domů. Přespíš už nás?" nabídl jsem jí s úsměvem a doufal, že kývne. Ona ale zavrtěla hlavou."Nemůžu, ráda bych, ani nevíš jak, ale kdyby mě ráno Jenna nenašla v mojí posteli, tak mě asi uškrtí a já on ni zrovna nechci chytnout zaracha," vysvětlila mi."A to je právě krása toho, že jí můžu ovlivnit," mrkl jsem na ni."Na to zapomeň! Nebudeš nikoho ovlivňovat, tedy, co se týká mé rodiny, ale pokud chceš, můžeš ovlivnit našeho matikáře, aby mi zlepšil moji známku na jedna," zvonivě se zasmála."Zlato, mám pocit, že na to by ani můj talent nestačil...""Nebuď sprostý," lehce mě bouchla do ramene. "Nemůžu, že mi to nejde. Mám stejně pocit, že mě ten učitel nemá rád," přimhouřila oči. "No nic, už budu muset jít," prohlásila. Vyhoupla se na špičky a líbla mne na tvář, chytil jsem jí za ruku a rozhodl se, že jí doprovodím."Damone, vím, že čekáš na chvíli, kdy se mne zbavíš a konečně si půjdeš zalovit, tak dělej, ať jsi zítra v plné polní síle, vysvětlit mi, co je vlastně Klaus zač," rozhodla se."Je tma, doprovodím tě!" zamítnul jsem."Slibuju, že se mi nic nestane a teď už běž!" poručila mi. Já tedy jen kývnul."Uvidíme se zítra!" houkl jsem na ní a šel pryč. Neměl jsem ani moc velký hlad, spíš chuť. Cestou do penzionu jsem měl celkem štěstí, jelikož jsem narazil na jeden mladý pár. Pohrál jsem si trochu, vytvořil jsem mlhu a pro dramatický efekt jsem nechal i zakrákat vránu, abych je dostatečně vystrašil. Ta holka se třásla, jako ratlík. Byla to opravdu legrace. Zase si po nějaké době takto zalovit. Dobře, dnes jsem nepraktikoval - ovlivnit - napít - vymazat. Dnes to proběhlo - vystrašit - napít - zabít. Sranda musí být!Dorazil jsem domů, Stefan seděl v křesle a něco opět zapisoval do toho svého trapného zápisníčku, fajn, Elena je holka. U ní to není divné, ale u kluka, jako je Stefan? Vždyť to vypadá, jako by byl teplej. Ať se nediví, že nemá žádnou holku!"Ahoj, bratříčku," usmál jsem se na něj povzbudivě. Stefan ihned zavřel svou knížečku a hodil jí na stůl i s propiskou."Nazdar," odsekl jedovatě."Ale, ale, čím jsem si zasloužil tento tón?" podivil jsem se a dál se jen blbě šklebil. Dělalo mi velkou radost."Jsi tady," podotknul. A nalil si do skleničky trochu burbonu."Aha, tím pádem bych měl mít stejný výraz jako ty, jelikož mi taky vadí, že jsi tady!" zamračil jsem se na něj, ale potom to stočil do zhnuseného úšklebku."Jsem doma!" zařvala Teresa, když otevřela dveře."Toho bychom si nevšimli!" oplatil jsem jí stejnou tóninou."Debile," odsekla uštěpačně a sedla si do kožené sedačky."Jak sis užila večer, sestřičku?" zajímal jsem se a uvelebil jsem se hned vedle ní."Dobře, vlastě až moc dobře," zasnila se, na rtech ji pohrával úsměv, ze kterého jsem měl opravdu strach."Tak to ti asi zkazím náladu," promluvil Stefan a podíval se na Teresu. Ta se na něj zamračila."Nechceš mi říct tu úděsnou novinu až ráno, až se vyspím?" navrhla mu."No, rád bych, ale potom bys po mě zase řvala - Proč jsi mi to neřekl dřív? - Svým úděsným hlasem," poznamenal."Hele, vtipné hlášky jdou lépe mne! Nemíchej se do mého oboru," ohradil jsem se."Tak co je tak úděsného?" ztrápeně."A teď se dostáváme k věci, kterou chceš vědět. Já na oplátku chci taky něco vědět," usmál se na ní. Tak teď jsem byl celkem vedle, co by chtěl náš Stefánek vědět?"Stefane? Co chceš?" podivila se sestra a postavila se."Chci vidět tvoje tetování. Od doby, co jsi mi o něm řekla, chci vědět, kde ho máš a co to vlastně je!" vychrlil to na ní. Začal jsem se smát."Ne, to ti neřeknu, Neví to ani Damon..." prohlásila. "To si raději tu úděsnou novinu nechej sám pro sebe!" urazila se a odešla po schodech nahoru."Jo brácha, snažil jsem se to z ní dostat celkem dlouho. Dokonce jsem se snažil i najít, ale má takové tušení, že to má na takovém místě, které nám zůstanou skryta," prozradil jsem mu."Já to z ní dostanu!" rozhodl se