Family...

41 baby, yes or no ??

I never thought that they were all around me so stupid!Pohled Damona:Ještě týden po tom, co jsem jí měl odvést do nemocnice na potrat, jsem si ze své malé sestřičky utahoval. Kdykoliv kolem mne prošla, jsem si broukal svatební pochod, nebo Halí belí koně v zelí... Vždycky jsem potom čelil jejímu zhnusenému pohledu. Když sestra nebyla na dohled, Elena se smála, ale když byla blízko, vždycky se na mě podívala, jako bych byl malé dítě - poté samozřejmě propukla v hurónský smích."Jsem, jsem v pořádku, Victore... Ano, už půjdu do školy. Pozdrav Mandy, měj se... Victore, měj se," povzdechla si moje sestra a zavěsila telefon."Ještě nikdy jsem nezažila, tak dotěrného kluka," přiznala s vážnou tváří."Kdo by se mu divil, když jsi mu napovídala, že čekáš Damona juniora," uchechtl jsem se."Tak zaprvé, ujasníme si to, i kdybych dítě čekala, tak si piš, že by to rozhodně nebyl Damon junior!" odsekla vážně."Jo, zapomněl jsem. Nevymyslel jsem holčičí, ale to je přece jednoduché. Damonka juniorka." Teresa už na mě zřejmě neměla čas, a proto se zvedla z křesla a odešla někam - do pryč. Upřímně, konečně ji mám z krku, dokáže být pěkně otravná. Napil jsem se ze své skleničky, v ten moment někdo zazvonil. Vstal jsem a pomalým tempem jsem se vydal ke dveřím, otevřel jsem."Není tady," vydechl jsem ztrápeně. Na prahu stál Kol. Zase, copak nemá mobil, aby moji těhotné sestře zavolal?"Můžeš jí vyřídit, jestli by se u nás potom nezastavila?"slušně mě poprosil."Ne!" odsekl jsem a zabouchl mu dveře před nosem. Samozřejmě jsem ty dveře nemohl zabouchnout, jelikož vyl Kol rychlejší a zastavil je."Damone, mám tolik šancí, tě zabít...""Ale nezabiješ," uchechtl jsem se, "a víš proč? Protože by tě potom nenáviděla," oznámil jsem mu jako král."Vážně si myslíš, že o ni tolik stojím, abych si upřel takovou radost zabít tě?" nadzvedl nechápavě obočí. "A kdybych jí tak moc chtěl, můžu ji klidně ovlivnit raz - dva," svěřil se mi."A právě v tom je ten zakopaný pes. Nechceš ji ovlivnit," sladce jsem se usmíval. Tak moc miluju, když mám pravdu, každopádně, teď bych jí raději neměl. U domu právě zastavilo Elenino auto, pomalu otevřela dveře a mířila si to k nám. Kol do mě ještě stále hustil další nesmysly o tom, jak Teresu nepotřebuje, ale nevěnoval jsem mu pozornost."Ahoj," pozdravila nás Elena suše a vešla do domu."Hele, vyřešte si to mezi sebou, mě do toho vlastně není vůbec nic. Vyřídím ji, že ji chceš domů... Víš co? Jestli chceš, klidně si ji k sobě nastěhuj, stejně mě štve," pozvedl jsem ramena."Damone," uslyšel jsem z obýváku křičet trochu naštvanou Elenu."Fajn, tak ji jenom vyřídím, že s ní chceš mluvit," odfrkl jsem si a konečně jsem mohl zabouchnout ty pitomé dveře.Pomalu jsem přišel do obýváku, Elena ležérně seděla na sedačce a psala smsku. Rychle jsem se k ní přemístil."Jenna tě dneska slyšela," poznamenala vážně. "Buď příště opatrnější...""Já? Nemůžu za to, že máš rozvrzanou postel," mrkl na mě. Elena jen protočila oči."Co to bylo zase s Kolem?" zajímala se s vážnou tváří."Co by? Nikdy jsem si nemyslel, že je kolem mne až tak moc hlupáků! Vážně, myslí si, že jsem naprostý idiot? Štve mě na něm ta jeho povýšenost... Víš, že tě můžu kdykoli zabít?" napodobil jsem jeho hlas. "Aby se nedivil, Kola zabiju já!" rozhodl jsem se. "Ano, Eleno... Zabiju ho!" potvrdil jsem svá slova."Ale... ale to nemůžeš, Damone. Vzpamatuj se. Zaprvé, nevíš jak, je to původní a, co tvoje sestra?" kroutila nad tím hlavou."Bude jí líp bez něj! Navíc, jde tady o bezpečí... Vím, jak zabít původního, Eleno. Musel jsem si to trochu nastudovat. Musíme sehnat dýku a prach z bílého dubu, ale má to háček," odmlčel jsem se, "když tu dýku do něj zabodnu já, zemřu. Může to udělat jen člověk," vysvětloval jsem jí. Chvíli na mě koukala, jestli to myslím vážně."Damone, víš, že ti s čímkoliv pomůžu, ale...""Eleno, prosím," udělal jsem na ní své psí oči. "Eleno..." vyslovil jsem její jméno znovu s onou lehkostí, která má zabrat, když něco chci. Vypadala, trochu nalomeně."Musím si to rozmyslet!" vyhrkla svůj verdikt.