Family...

Část 19

Pohled Damona:Odpoledne jsem se vydal do Gilbertovic domu. Jako správný gentleman jsem zaklepal na dveře, a čekal, než mi někdo otevře. Otevřela mi Elenina teta Jenna."Zdravím," pokřiveně jsem se na ni usmál. Uslyšel jsem, jak její srdce zrychlilo. Přímo jsem se v tom vyžíval, je to něco neskutečného, jak se každé ženě - tedy většině, podlamují kolena, když mě vidí. Terese se moc kolena nepodlamují..."Ahoj, Damone, pojď dál," vyzvala mne a já vstoupil. Elenin brácha seděl na sedačce a hrál videohru, ale když mě zaregistroval, okamžitě přestal hrát a šel za mnou."Ahoj," pozdravil mne a chvíli se na mne koukal. Samozřejmě jsem ho taky, jako slušně vychovaný chlap pozdravil, ale on stále nepřestal koukat."Děje se něco?" zajímalo mne."Jo, totiž... chtěl jsem se zeptat, ty máš sestru, že?" všiml jsem si málem jiskřiček, v jeho očích."No, jo. Proč se ptáš?" zeptal jsem se, i když jsem na tuto otázku odpověď znal. Chce domluvit rande. Chlapče, nechci ti kazit iluze, ale Teresa je tak trochu z jiného těsta."No, nedal bys mi její číslo?" usmál se na mne. Tady to bude ještě legrace, miluju takové chvíle!"Jasně, proč ne!" usmál jsem se na něj, Jeremy mi podal list papíru a tužku, tam rychle načmáral její číslo a podal mu ho."Díky moc, kámo! Máš to u mě," mrkl na mne a vrátil se ke své zábavě. To už jsem slyšel, jak Elena seběhla po schodech dolů. Usmál jsem se na ní znovu svým balícím pohledem."Jenno, nevím, kdy se vrátí," křikla na ní Elena."Zítra je škola," upozornila jí."Ne, zítra je sobota," odsekla neteř, vzala mne za ruku a rychle se mnou vyběhla ven. Na verandě mi věnovala pár polibků."Ahoj," zašeptala."Chtěl jsem se tě zeptat... Víš, jak jsem ti říkal o tom Klausovi?" přimhouřil jsem oči. Ona rychle přikývla. "On za dva dny pořádá ples, tak mě napadlo, jestli bys tam nešla se mnou. Víš, abych tě ochránil a tak..." zamluvil jsem to."Pane Salvatore, bude mi velkým potěšením," řekla vážně."Mě větším, slečno Gilberotová!" prohlásil jsem a společně jsme šli do Grillu.Pohled Stefana:"Ale Tereso, nedělej drahoty! Vždyť je to jenom hloupé tetování! Vždyť moje jsi už viděla!" žadonil jsem."Stefane, neukážu ti to!" rozčilovala se nad nějakou plesnivou knihou."Proč?" nechápal jsem."Protože je na takovém místě, které mohou vidět jenom mý... partneři," dodala rychle."Takže mi chceš říct, že to uvidí půl Ameriky a já, jako tvůj bratr ne?" hrál jsem uraženého."Tss, půl Ameriky, nejsem žádná děvka, Stefane," ohradila se."Ne? A co jsi mi to říkala o Caroline? Vždyť se s ní můžeš jenom vyspat... Nejsou to náhodou tvá slova?" narážel jsem na ní."Fajn, podepsal sis to, že já na ten tvůj pošahaný ples upírů nejdu!" zaklapla rozčíleně knihu, hodila ji na stůl a i se skleničkou v ruce šla pryč z obýváku."Počkej!" křikl jsem na ní a rychle se před ní přemístil."Teresko... vždyť víš, že jsem to tak nemyslel! Pojď na ten ples, moc tě prosím!" žadonil jsem, jako malé dítě."To sis měl rozmyslet dřív, než, jsi mne nazval děvkou!" odfrkla si, lokla do sebe zbytek krve a položila sklinku na stolek."Já jsem tě tak nenazval, nazvala ses tak sama, v tom je rozdíl!" připomněl jsem jí."To je fuk," mávla nad tím rukou a šla pryč. Bůh ví, kam zase šla... Něco mě trklo, něco šíleného. Vzal jsem svůj telefon a vytočil číslo svého kamaráda."Ahoj Joe!" pozdravil jsem do telefonu."Stefane! Ty ses neozval ani nepamatuju," zasmál se."Něco po tobě potřebuju. Ty jsi něco měl s mou sestrou, že?" začal jsem opatrně. Odpovědí mi bylo jen zasmání."Ano, byla úž...""Promiň, ale to mi vážně říkat nemusíš... Jen chci vědět, ona má někde na těle tetování, že?" přimhouřil jsem při tom oči. Možná jsem blízko, doufám, že mi to řekne."Jasně, že má. Musím říct, že je moc pěkné," rozplýval se."Super, když mi to řekneš, tak ti s ní sjednám rande," dal jsem na vrh lákavou nabídku."Stefane, to z ní velmi dobře, ale ona se mnou nikam nepůjde..." odmlčel se, "ale to tetování je na velice dobrém místě. Najdeš ho na jejím zadečku. Má tam nápis Semper, etin saecula. (Vždy a navždy).