My two Brothers

Otázky

Zastavili jsme na parkovišti a já rychle vylezla z auta. "Ahoj, dovnitř už to zvládnu sama!" zakřičela jsem a prchala. Bradley byl u mě ve vteřině. Chytl mě za paži a otočil k sobě. Nemělo smysl se bránit. Oba mají větší sílu. "Jdeme s tebou! Ať se ti to líbí nebo ne! Stejně k ředitelce sama netrefíš." zasmál se a Andrew mu jen k jeho komentáři přikývl. Zamkl auto a moji dva bratři se celou cestu drželi zamnou. Všichni na nás civěli. Ředitelnu nebylo těžké najít. Všude byli pověšené cedulky kudy jít. Andrew zaklepal na dveře a čekali jsme kdo nám otevře.

Dveře se rozletěli a vyběhla smutná blondýnka. Kouleli se jí slzy až měla rozmazaný makeup po tvářích. Vyběhla tak rychle až do mě vrazila. Nestačila jsem uhnout. Oba bratři se na ni zamračili. Ona si nás, ale vůbec nevšimla. "Pojďte dál." křičel někdo zevnitř. Vešla jsem a seděla tam černovlasá paní. Měla menší vrásky, které ji dělal její veliký úsměv. "Vítejte, ty jsi určitě Riley Baines. Posaď se." a ukázala na prázdnou židli před ní. "Dobrý den. Ano jsem Riley Baines a toto jsou moji bratři. Nedali si říct a museli jít se mnou." ukázala jsem falešný úsměv. Snad nebyl tak hrozný. "Ach ano slyšela jsem o nich. A taky o vašich rodičích. Odkud jste se přistěhovali?" podívala se na mě, když konečně odtrhla rozzářené oči od mých bratrů. "Jsme až ze státu Nebraska." usmála jsem se falešně znovu. "Tady je tvůj rozvrh. Za pár minut ti začne první hodina a to biologie. Vyučování se koná v učebně č. 203 tak si ji najdi na plánku, který visí na chodbě. A nechtěli by tvoji bratři taky na tuhle školu? usmála se na ně. "My už máme školu za sebou. Teď už myslíme jen na práci a na péči o naši sestřičku." odpověděl bratr Andrew. Vstala jsem a rozloučila se. Učitelka ještě chvíli sledovala mé bratry a pak jsme konečně vypadli na chodbu.

"Tak už běžte, já to všechno zvládnu." říkala jsem a dívala se na plánek školy. "Tak dobře, po škole tě vyzvedneme. V kolik končíš?" řekl Bradley a vzal mi rozvrh. "Tak ve tři jsme před školou." řekl a dal mi rozvrh zpět. Oba se konečně rozloučili a odcházeli k východu. Ruch na chodbě byl docela uklidňující. Nikdo už na mě nekoukal, když oba bratři odešli. Všichni jen přebíhali z jedné třídy do druhé. Někteří byli i tak hodně bezohlední, že do mě naráželi. Cítila jsem se jako malá rybka ve velkém moři. Mířila jsem s přesvědčením, že jdu do správné učebny a naštěstí můj orientační smysl nezklamal. Třída byla ještě docela prázdná, ale seděli tam 4 holky a bavili se s 5 kluky. Všichni se na mě podívali a pak se na sebe podívali a smáli se. Ten blond kluk s tmavýma očima a roztrhanýma džínsy na mě zakřičel. "Nespletla jsi si třídu?" a ta hnědovláska a červeným proužkem ve vlasech řekla "A nebo školu? Nemáš být náhodou na základce?"a smáli se. Posadila jsem se do druhé lavice u okna a nevnímala je. Nemají pravdu. Patřím jsem. To jen dělá ta moje drobná postava a malá velikost chodidel. Všichni, které jsem viděla seděli vzadu. Tvořili takovou veselou partu. Pořád se něčemu smáli. Představovala jsem si jak každý s někým z party spal, nebo se navzájem občas pohádali. Prostě takové ty těžké a zamotané vztahy z filmů a seriálů. Dívala jsem se jak se navzájem dobírali. Ta černovlasá s červeným proužkem, měla strašný smích, pokaždé když se zasmála přeběhl mi mráz po zádech. Třída se začala zaplňovat, až byla plná. Vedle mě si sedla vysoká hnědovláska s modrýma očima. Nosila všechno černé a byla strašně chytrá. Pořád se v hodině hlásila a každá odpověď byla správná. Dokonce o přestávce došla do třídy i ta holka co mě srazila před ředitelnou. Sedla si do lavice zamnou. Celou hodinu jsem byla nesvá. Cítila jsem, že mě několik očí probodává pohledem. Nejhorší to bylo, když mě učitel vysvětloval co za knihy a sešity si mám koupit. A co už všechno probrali. Moc toho není, takže to všechno zvládnu. naštěstí je teprve 2 měsíce od začátku roku.

Když zazvonilo cítila jsem konečně úlevu. Rychle jsem vstala a vyrazila na záchod. Asi dvě minuty jsem se na sebe dívala do zrcadla a přemýšlela jsem co tady vůbec dělám? Mohla jsem být doma s bratry a zahodit všechny starosti se školou za hlavu. Dveře se otevřeli a vešla ta blondýnka co seděla zamnou. Stoupla si vedle mě a taky se na sebe dívala do zrcadla. "Je to příjemný pocit se dívat do svých smutných očí a jen tak si představovat, že jsi na jiné planetě. Taky to tak dělám. Teda, když jsem smutná." řekla a čistila si ruce od modré barvy. "Co se ti stalo? To je barva?" dívala jsem se na její ruce. "Jo to je barva. Je to blbý, když máš spolužáky ve třídě, kteří tě dokáží jen nasrat. Byl to takovej ten blond kluk s roztrhanými džínsy. Myslí si, že když ho nějaká odmítne, tak ji může pěkně znepříjemnit život. Tak se mě snažil polít touto barvou."její hlas zněl víc naštvaněji. "Ještě že to odchytala jen lavice a moje ruce. Nepřežila bych kdyby to schytalo i oblečení." konečně se zasmála. Usmála jsem se taky. "To jo. Máš pěkné tričko." pochválila jsem jí bílé tričko s nápisem "nepřístupno". "Jo díky. Vyjadřuje moji namyšlenou osobnost." řekla. A zase jsme se zasmáli. Celou cestu do další učebny jsme si povídali. Jmenovala se Morgan a měla veliké zkušenosti snad se všemi koho jsme potkali na chodbě. Neřekla bych, že je taková ta hodně oblíbená coura, ale všechny znala podle jejich chování. Moc ráda prý sleduje lidi. Nejlepší je když si někdo myslí, že ho nikdo nevidí, přitom ho vidí právě Morgan. Účastní se taky hodně večírků. Prý zatím ani jeden nevynechala od začátku roku. Když jsme vešli do třídy uviděla jsem zase toho spratka o kterém mi Morgan vyprávěla. 

Jmenoval se Leo a byl to opravdu parchant, který si myslí, že může mít každou a přitom všechny naráz. Jeho partička je opravdu hodně veselá, ale on je z ní takový ten nejvíce arogantní a sebevědomý. S Morgan jsme se posadili do první lavice, aby jsme tu partičku měli od sebe co nejdál. Oni si začali něco šuškat, ale snažila jsem se věnovat pozornost Morgan. Vykládala mi i o učitelích co tu učí a že někteří stojí za hřích. Snažila se odpovědět na všechny moje všetečné otázky. Opravdu jsme si skvěle povídali. Ale pak přišel Leo a chytl mě za paži a zvedl. Držel mě strašně blízko u sebe a řekl:"Tak ty jsi si našla novou kamarádku? Zdá se že si rozumíte." a smál se. Snažil se Morgan naštvat. "Nech ji být a raději běž obtěžovat někoho jiného!" zakřičela Morgan. Já se snažila dostat z jeho sevření, ale držel mě tak pevně. "Ukaž se." a díval se na mě, jako bych byla panenka ve vitríně. "Jak by se ti líbilo, kdybych políbil tvou kamarádku?" řekl a díval se mi přímo do očí. Už už se začal přibližovat k mým rtům, když ho někdo chytl zezadu otočil ho zády ke mně a jednu mu vrazil.