My two Brothers

Velké změny

Ráno bylo příjemné. Morgan ještě spala a Mia si četla knihu, kterou našla v tašce. Byla to kniha o schopnostech nadpřirozených bytostí. 

„Konečně jsi vstala. Kopala jsi nohama celou noc. Ještě, že Morgan spí dál od tebe, jinak by přišla o zuby." pousmála se nad tím a Morgan zachrápala. Obě jsme se začali smát.

„Promiň mi to všechno kolem Matthewa Riley. Já se moc omlouvám, že jsem jeho smrt házela na tebe, ale přitom za všechno může Terrason." a položila knihu na můj noční stolek. Odhrnula jsem si deku a vykutálela se ze spacáku. Morgan spala na mé posteli. Prostě si ji přivlastnila, když na ní v noci usnula a nechtěla jsem ji budit, tak jsem se zabalila do jejího spacáku.

„Chápu tě. Měla jsi vztek. Taky jsem ho měla. Hlavně na sebe, protože jsem nemohla pro jeho záchranu víc udělat. Terrason je mnohem starší než já, což se pojí s větší upíří silou. Neměla jsem šanci a bohužel ani Matthew. Bojím se, že si přijde i pro vás. Nevím, jak ho mám zastavit."

„Tak starého upíra přemůže jen Vládkyně. Nezbývá ti nic jiného než se jí stát."

„O tom jsem s vámi dvěma chtěla mluvit. Vládkyně má ode mě určité požadavky. Chce abych se odstěhovala do jejího města." Mia zadržela dech.

„Mám o něm určité informace. Jednou jsem se tam chtěla jít podívat. Mám tam kamarádku Amandu. Je to čarodějka a věř mi v tom městě je to tak nebezpečný. A proč tě tam potřebuje?"

„Kvůli škole. Je tam škola, která mi pomůže s vylepšením mých schopností. Protože jak víš stále je plně neovládám a stále jsem neobjevila svoji celou podstatu. Na jednu stranu tam chci hodně jet, budou tam lidi, jako já. Lidi, které Vládkyně vybrala. A ve městě jsou jiní nadpřirození se kterými jsem ještě neměla možnost se setkat. Ale ta špatná zpráva je, že nechci vzít nikoho sebou. Je to tam nebezpečné, hlavně pro vás."

„O čem to mluvíte?" zaslechla jsem za sebou rozespalou Morgan. Mia ji všechno osvětlila a samozřejmě nesouhlasí s mým odjezdem. A obě se rozhodli, že to všechno musíme prodiskutovat i s mými bratry. Tak jsme se připravili. Nalíčili, upravili vlasy, převlékli a zase jako modelky jsme sešli dolů do kuchyně. Už ze schodů jsem upíříma ušima slyšela jak tam Cameron ještě chrápe. Jenom zavrzal ten zatracený schod už chrápání utichlo. Vešli jsme do kuchyně a Cameron se oblékal. Měl na sobě jen boxerky a omlouval se nám.

„Jejda. Omlouvám se dámy. Nevěděl jsem, že budete tak brzy vzhůru." a obě se zasmáli. Taky jsem se pousmála, ale nějak hladově jsem ho zase pozorovala.

„Co se děje Riley? Že by jsi zase měla na Camerona chuť." řekla Morgan a já jsem uviděla jak se červenám a Cameron taky. Kývl na mě, abych pochopila, že mu to nevadí, že jsem se jim svěřila s našim tajemstvím a omluvil se, že se musí jít opláchnout. Mezi tím jsme připravili s holkami vydatnou snídani. Na provizorním a starém stolu, který netuším odkud bratři vzali, lahodně voněli lívance s jahodami a šlehačkou, čokoládové sušenky s mlékem, chleba se slaninou a s vejci a já si vybrala lívance. Za chvilku kluci dorazili a všichni se usadili ke stolu, každý si bral. Nejvíc toho snědli samozřejmě bratři a Cameron. Nechutné bylo když Andrew občas s Morgan se navzájem krmili a jejich sladké polibky. Bylo mi špatně. Je to můj bratr a moje kamarádka, ale v hloubi duše jsem byla šťastná, že jsou spolu. Trochu jsem i přemýšlela jestli na mě vůbec někdy někdo tak milý a romantický čeká a zpozorovala jsem, že mě Cameron při mém myšlení pozoruje. Usmáli jsme se na sebe a on se zakousl do chlebu se slaninou a vejcem. Co jsme všichni dojedli pověděla jsem bratrům o záležitosti se stěhováním.

„Vládkyně mě tam chce kvůli škole a nebudu tam tak v nebezpečí, jako tady. Ale rozhodně po vás nechci, aby jste museli semnou. Je to tam pro vás všechny nebezpečné, ale Cameron jede určitě semnou."