My two Brothers

Tesáky

Hodiny ubíhali rychle. Jedna výuka za druhou. Ani jsem se moc nevěnovala učení, ale to vždycky doženu. S učením jsem nikdy neměla potíže. Najednou jsem se cítila, jako v jiném světě. Dívala jsem se po spolužácích jestli taky zrovna nemá někdo z nich zvláštní chování, které by nasvědčovalo tomu, že jsou jako Leo a Matthew. A přece jsem někoho našla. Mia. Přišla mi už divná od začátku. S tou její zvláštní plechovkou, kterou pořád jen usrkávala a nikdy ji nepustila. Jen až ji vypila a zmačkala do koše. Další si vytáhla z batohu a pořád dokolečka. Je zvláštní. Musím vymyslet plán. Rychle jsem se podívala jinam. Mia se otočila. Asi jsem se na ni dívala moc dlouho. Leova lavice byla prázdná od toho poplachu se už nevrátil. Ani si nevzpomínám zda s námi vůbec vycházel ze třídy. "Tak co? Už je ti líp. Pořád se mi zdáš taková...zmatená." řekla Mia. "Jo už je mi dobře. A mimochodem nemohla bych se napít? Mám docela žízeň." řekla jsem a čekala na její reakci. Mia ztuhla a zmačkala plechovku až z ní byla skoro malá kulička. "Už je prázdná. Promiň." řekla a otevřela poznámky. Dál se se mnou nebavila. To bylo opravdu divné. Určitě v těch plechovkách má krev. Zatřásla jsem se. Opravdu mi to zní pořád divně, i když si to říkám v duchu. Morgan začala trošku chrápat. Zatřepala jsem s ní a ona se otočila, pokračovala ve spánku, ale už nechrápala. Tohle je poslední hodina blesklo mi hlavou. Musím se dostat k nějaké plechovce, kterou Mia vyhodila, abych si byla stoprocentně jistá, že to co Mia pije je krev. Začala jsem vzpomínat, kdy a kde Mia vyhodila plechovky. Před touto hodinou šla na toaletu s plechovkou, ale zpátky se sní nevrátila. Musela ji vyhodit na dívčích toaletách. Rychle jsem zvedla ruku a požádala učitele, zda nemůžu na toaletu. "Jistě Riley. Můžeš jít. Aspoň ty tady v hodinách nespíš." řekl učitel. Vyběhla jsem ze třídy přímo k toaletám. A doufala jsem, že se mýlím.

Chodba byla prázdná. Cítila jsem se ztracená. Točila jsem se uprostřed a hledala dveře toalet. Konečně. Našla jsem je. Dívala jsem se na dveře a cítila za sebou dech. Ne. To snad není pravda. Bože řekni, že to není Leo. Otočila jsem se a stál tam Leo. Z koutků mu tekl pramínek krve. Viděla jsem i jeho bílé špičky tesáků, které rty nezakryli. Usmál se a já spatřila jeho bílé, krásné zuby. "Riley! Copak jsi se nepoučila? Pořád nemáš strach z toho co ti Matthew řekl?" cítila jsem krev. Ta vůně mi byla hodně povědomá. Ale nějak moc veliký strach jsem z něj neměla. "Nemám strach. Nemůžeš mi tady ublížit." řekla jsem trochu roztřeseným hlasem. "Ty naivko! Já můžu všechno a všechno mi vždycky projde." přiblížil se a v rychlosti mi odhrnul vlasy. Zakousl se tak rychle. Ani jsem nestačila mrknout. Bylo to bolestivé a nepříjemné. Čím déle, ale sál tím to bylo příjemnější. Najednou jsem cítila k němu ohromnou touhu. Chtěla jsem se ho dotýkat všude po těle. Přitáhl si mě víc k sobě a přestal pít. "Jsi tak sladká. Sladká jako upírka. Jako moje, jen moje upírka." řekl a zase se zakousl. Najednou jsem za ním uviděla Bradleyho. "Okamžitě přestaň ty mladej spratku!!" a křičel. Mezitím co já se svírala v rozkoši Bradley Lea odhodil na konec druhé chodby. Začali se rvát. Nic jsem nemohla dělat. Jen se svalit a opírat se o studenou zeď. "Co ti to udělal?! Sestřičko moje?!" objevil se přede mnou Andrew. Bradley měl větší sílu, než Leo. Hledala jsem jestli Leo a Andrew taky nemají tesáky, ale žádné jim nenarostli. Nemohou být taky upíři? Co tedy vůbec jsou, že dokážou Lea přemoci? 

Bradley Lea nezabil, jen ho pořádně omráčil. Schoval ho do uklízecí místnosti, aby ho nikdo nenašel dokud se nevzbudí. Mezitím mě Andrew vzal do náruče. "Jdeme domů Riley." pohladil mě Andrew. Ohromil mě jas slunce, když jsme vyšli ven z budovy. Asi to bylo tím jak jsem byla mimo, ale viděla jsem jak mě svírají dvě krásná, bílá křídla.