Riley je taková normální dospívající holka. Má své až moc ochranářské bratry. Jenže když se konečně vrátí do rodného města začnou problémy přibývat a svět se zdá těžší a horší než ho Riley znala. Zjistí tajemství bratrů a strhne ji to do světa magie...
Lehounce jsem otevřela oči. Ležela jsem ve svém pokoji. Byl krásně čistý a plný světla. U svého pracovního stolu jsem viděla batoh. Na stole věž z učebnic. Někdo mi je koupil? Do pokoje vešel Andrew. Byl celý usměvavý a nesl mi snídani.
"Tak jak jsi se vyspala?" řekl a a položil snídani na stůl.
"Co se děje? Kde se tady vzali ty učebnice?" a ukázala jsem na ně.
"Jo ty ti nechala zakoupit a přinést Vládkyně. Taky ti přidala jednu učebnici, kde se můžeš dozvědět vše o nadpřirozených bytostech. Rozhodně by sis ji měla přečíst." a mrkl na mě.
"Je čas! Rychle sněz snídani a hurá do školy!" křičel Bradley o poschodí níže.
"Nebudu tě rušit. A pospěš si! Opravdu si toho hodně naspala a za 10 minut už musíš být ve škole." odešel z pokoje a zavřel dveře.
Co se to děje? Cítím se jako bych dostala pořádnou ránu kladivem, ale taky se cítím, jako nový člověk. Podívala jsem se na zápěstí své ruky a pořád tam mám vytetováno zlaté peříčko.
Všechnu snídani jsem snědla a pak se upravila. Dala si učebnice do batohu a sešla schody. Andrew mi zabalil do tašky svačinu a pití.
"Tak běž! Tady máš klíče. A ať se ti daří ve škole!" řekli oba a otevřeli mi dveře. Co se děje? Nebude žádné přemlouvání? Nasedla jsem a rozjela se.
Parkoviště bylo plné aut. Místo kde vždy parkuji, bylo volné. Zamkla jsem auto a vyrazila do školy.
"Ahoj! Jsem ráda, že jsi tady." objala mě Mia.
"Ahoj." řekla jsem."A kde je Morgan?"
"Ještě se zotavuje. Víš ona je člověk, tak jí trošku kouzla Vládkyně zamotala hlavu." řekla a šli jsme do budovy.
"Bude si všechno pamatovat?"
"Jasně neboj. Nemusíš před ní nic tajit. Jen bude hodně naštvaná, že jsem jí nic neřekla." zakoulela očima.
"Zdravím dámy!" pozdravil nás Matthew.
"Jsem rád, že už jsi se probrala." a zvedl mi ruku, otočil ji, aby viděl mě tetování na zápěstí. Vytrhla jsem mu ruku.
"Opravdu pozoruhodné, že si Vládkyně vybrala právě tebe." řekl a zablesklo se mu v očích.
"No nic mi už musíme do třídy." a Mia mě táhla do učebny, kde nám začíná za chvíli hodina.
"Heleme se kdo se nám probral z mrtvých!" křičel Leo na celou třídu a jeho poskoci tleskali. Sedla jsem si do lavice a snažila se ho ignorovat. Jenže přišel ke mě a opřel se o moji lavici. "'Vidím, že opravdu Matthew nekecal. To tetování je překrásné, ale neuchrání tě přede mnou." a usmál se.
"Jdi prosím pryč! Nemám náladu si s tebou povídat." a dál jsem ho ignorovala. "Slyšel si Leo?! Odprejskni!" křičela Mia a strčila do něj. Byl vzteky bez sebe. Viděla jsem to na něm, ale nemohl mi nic udělat. Učitel vešel do třídy a nařídil, aby se Leo posadil na své místo. Samozřejmě celou hodinu na mě Leo čuměl. Došla jsem ke své skříňce. Chtěla jsem ji otevřít, ale Leo mě otočil a přimáčkl mě ke skříňce. Držel mě pevně pod krkem a já se na něj dívala, jako vystrašená kořist. Najednou všechny hlasy utichli a byl slyšet jen dusot podpadků. Paní ředitelka si to kráčela přímo k nám. Leo mě pustil a pousmál se.
"Leo co jsem ti říkala! Nech už ubohou Riley napokoji! Půjdeš se mnou do ředitelny a hned!" zakřičela a ukázala, kterým směrem má Leo jít. Úsměv mu ale nezmizel. Bylo mi jasné, že ředitelka to jen před ostatními hraje a že opravdu Leo žádný trest nedostane.
"Jsi v pořádku Riley? Opravdu mě mrzí co se sním děje. Býval to vždy tak hodný kluk." řekla a pak se ke mě naklonila. "Vládkyně tě před vším neochrání!" zašeptala mi do ucha. Napnuli se mi všechny žíly v krku pod jejím chladným dechem. A odešla.
"Jsi v pořádku? To je mazec! Co jim všem do toho je, že si Vládkyně vybrala tebe? Všichni se chovají jako kdyby tě chtěli zabít." řekla Mia a stoupla si vedle mě.
"Nevím. Ale opravdu začínám mít strach jestli mi imunita od Vládkyně ještě více neublížila než pomohla." a začala jsem se hrabat ve skříňce.
Mie začal zvonit mobil. Zvedla ho a odešla na toalety. Chtěla jsem opravdu moc vědět kdo jí volá, protože se tvářila velice ustaraně. Zavřela dveře na dívčích záchodech a já čekala u skříněk. Najednou jsem slyšela jenom ji. Přes všechen ten hluk jsem slyšela, jak mluví. "Ano Bradley viděla jsem, jak je Leo agresivní. Nemohla jsem nic dělat. Naštěstí to zastavila ředitelka. Myslím, že se Riley už trošku mění. Cítím zní takovou zvláštní vůni. Strašně mě to láká se do ní zakousnout, ale snažím se ovládat. A navíc už neslyším její tep. .....Nemyslím si, že je upír!.......Počkej už bude zvonit...... Ne neboj budu na ni dávat pozor. " a pak hovor ukončila a já byla zpátky na chodbě. "Zdovo!" křičela jedna holka vedle mě. "Copak tu musíš tak blbě stát?" a já viděla v jejích očích záblesk. "Promiň moje kamarádka není moc zdvořilá."
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Objevil se za ní vysoký černovlasý kluk a upíral na mě své pobavené černé oči. Držel ji za ramena a usmíval se. "Ahoj Jenny. Ahoj Noele. Ráda vás vidím. Řekla bych, že to chování odpovídá tomu co vás dnes večer čeká. Co úplněk? Už se zvládáš ovládat Jenny?" řekla Mia a usmála se na oba.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
"No Jenny je dnes trošičku podrážděná, ale to je snad u každé dívky. Obzvlášť když je to ještě vlkodlak." zašeptal pobaveně poslední větu Noel.
"No ráda jsem vás viděla. Uvidíme se jindy." řekla Mia.
"Taky jsem vás ráda viděla." a usmála jsem se na oba. Jenny se taky usmála, ale zasvítili ji oči měděnou barvou.
"Jsem rád, že jsme tě mohli potkat Riley." a Noel podíval se na moje tetování. Zakryla jsem ho rukou a šla s Miou do třídy.
"Neboj vlkodlaci nejsou jako upíři jsou oddaní Vládkyni. Vypadá to, že budou našimi přáteli." řekla Mia a mrkla na mě.
