My two Brothers

Záhada jménem Daniel

Cameron mě nechtěl nechat řídit a tak jsem naladila rádio na svou oblíbenou písničku, kterou zrovna hráli. Polovinu cesty jsme jen mlčeli až jsem nakonec řekla:„Myslíš, že bych měla pomoct někomu, koho nenávidí moji přátelé a já sama ho taky tak trochu nenávidím?" Cameron se na mě udiveně podíval. „Jelikož tě znám Riley, tak ty pomůžeš i člověku, kterej by ti plivl do tváře. Ty jsi prostě dobrák. Myslím, že proto za tebou Leo přišel." teď jsem se zarazila já. „Ty jsi to slyšel?" Podíval se do zrcátka a zaparkoval před naší garáží. „Opravdu sis pořád nezvykla, že budu poslouchat každé tvoje slovo i slova člověka, který s tebou mluví? Je to moje povinnost." Chtěl vystoupit, ale chytila jsem ho za ruku. „A mohl by jsi Leovi pomoct? Něco mi totiž říká, že ty jsi taky dobrák." Bouchli přední dveře a vyšel z nich Bradley. V puse měl cigaretu a vypadal velice naštvaně. „Myslím, že to není dobrý nápad Riley. Leo je špatnej člověk. Všichni mluví, mluví o tom, že on zabil Luka Goldberga. Hele, nevím co se na té dávné Leově párty stalo, ale on byl u mrtvého těla a v ruce držel zbraň. Kdo jiný by to mohl být?" pustila jsem ho a vystoupila z auta. Pomalu jsem přišla k Bradleymu a vzala mu cigaretu. Něco zakňučel, sedla jsem si na trávu vedle něj. „Jdi pryč Riley." mezitím Cameron vešel do domu. Seděli jsme tam sami. Nic jsem neříkala, protože jsem věděla, že se s Andrewem zase pohádali. Seděli jsme venku dokud se nezačalo stmívat a pršet.

Protože nás z mlčení dostalo počasí rozhodli jsme se jít do mého pokoje. Zapnula jsem hudbu a vytáhla krabici s fotkami. Bradley moc nechtěl. „Neboj, sedni si. Když se podívám na fotky, zažene to můj smutek." Seděli jsme tam asi hodinu. Koukali na naše společné fotky s rodiči a vzpomínali jsme. Chvíli mi uteklo i pár slz, ale Bradley mě vždy objal a utřel mi je. Je to ten nejlepší bratr. Za chvilku nás na večeři zavolal Andrew. Bradley, že dnes jíst nebude, tak jsem šla dolů sama. Na večeři byli připravené těstoviny s rybou. „Dneska si dáme něco zdravého." řekl Cameron a posadil se. Už se chystal jíst, když ho Andrew zastavil. „Až budeme všichni sedět Camerone. Kde je Bradley?" zeptal se a v rukou pohupoval nůž. „Bradley si dá večeři později." posadila jsem se. Andrew už nic neříkal, tak jsme se dali do jídla.

Po večeři se na mě Cameron podíval a naznačil, abych si s Andrewem promluvila o Leovi, ale naznačila jsem mu že ani náhodou to nechci s bratry probírat. Ale Cameron se mu to tedy chystal říct sám. Ale zachránil mě hrom. Přicházela bouřka. Někdo zabouchal na vstupní dveře. Cameron vyskočil a Andrew odhodil utěrku. „Půjdu otevřít." Šli jsme s ním, ale ze schodů se vyřítil i Bradley a otevřel první. Stál tam Daniel. Byl celý mokrý a určitě musel být promrzlý. „Můžu jít prosím na chvíli k vám? Dneska jsme měli vlkodlačí  sraz a bohužel cestou domů mě potkala tahle strašná bouře." řekl a podíval se na ty tři co mu stáli v cestě. „A proč by jsme měli. Vlkodlačí srst tě snad dobře nezahřeje?" řekl Cameron a opřel se o dveře. „Tebe jsem se neptal, nebydlíš tady. Ptal jsem se Riley a jejích bratrů." vrátil mu to. Cameron však dělal, jako by nic neřekl a venku zazněl další hrom. „Jo Camerone, ptal se nás." a smál se Bradley. Mám také informace, které by se vám mohli hodit, jsou to informace o Terrasnovi." na to se Andrew s Bradleym na sebe zaujatě podívali. „Tak pojď dál. Zrovna jsme večeřeli. Nedáš si těstoviny s kaprem?" zeptal se Andrew a vedli ho do kuchyně. Podívala jsem se ven ze dveří a zamrazilo mě jak ohromná tma venku je. Zhasli i všechny pouliční lampy. Tak jsem rychle zavřela dveře.

Daniel večeři slušně odmítl a hřál se u našeho rozpáleného krbu. Ostatní seděli na pohovce a pozorovali ho. Já jsem se opírala u kuchyňské linky a sledovala jsem je z dálky. „Otec toho parchanta mě dnes hrubě nařkl za napadení jeho synka. Vyhrožoval mi upířím soudem. A tak trošku si nenechal připomenout poznámku o Riley a Vládkyni." a podíval se na mě. Celá jsem ztuhla. Co o mě tak ví Leuv otec? Daniel se začal procházet až stál vedle mě. Bratři a Cameron ho bedlivě sledovali a ani nemukli. „Řekl, že Riley nemá na to aby se stala nástupkyní Vládkyně. A ať tě Riley ani nezmiňuji když se jedná o spravedlnost, že ty nevíš nic o nadpřirozených bytostech a ani nejsi jednou z nich. Mluvil jsem o tobě...řekl jsem mu, že až ty budeš Vládkyně, nastolíš spravedlnost a že už mě nebude moct takhle obviňovat s něčeho co jsem neudělal." zahleděl se mi hluboko do očí. Nádherně voněl, pocítila jsem jak mi po zádech přeběhl mráz. „Moje smečka si to myslí také. Přejeme ti hodně štěstí." vzal mi ruku a políbil ji, stále se mi díval upřeně do očí. Na to se Cameron a bratři zvedli a přišli k nám. Daniel tedy ustoupil a řekl: „To je vše co jsem chtěl Riley říct. Promiňte chlapy, ale nemám žádné informace na Terrasna." usmál se. Vzal si svoji bundu, kterou měl položenou na židli a chystal se k odchodu. Nevěděla jsem co říct. Stále jsem se na něj dívala a snažila se ho pochopit. „Děkuji Danieli." řekla jsem. „Nemohl jsem chtít víc než tahle slova slyšet ze tvých krásných úst. Uvidíme se Riley Bainesová." a uklonil se a už odešel. Bratři a Cameron se na mě škaredě podívali. „Copak musíš přitahovat takový problémy?" obořili se na mě.„ Já za nic nemůžu" a vyrazila jsem nahoru do svého pokoje.

Probudila jsem se z noční můry. Všichni už spali a tak jsem odtáhla záclony a dívala se na noční déšť. Přemýšlela jsem o Danielovi a Leovi. Nevěděla jsem kdo říká pravdu a kdo lež. Cítím se špatně. Rozhodla jsem se, že Leovi pomůžu. Slíbila jsem mu to. Otočila jsem se že vyrazím pro Camerona, ale stál už v mém pokoji u dveří. „Camerone, chci Leovi pomoct. Můžeš to pro mě udělat? A hlavně aby se to nedozvěděli bratři. Prosím." Cameron vzdychl a řekl: „To si piš, že ti pomůžu, nebudu s toho moc nadšenej, ale dobře. Bratrům to ale musíme říct, když jím to neřekneš zítra ty, tak já." sklopil hlavu a poškrábal se za krkem. „Dobře, ale pomůžeme mu už teď." Cameron vytřeštil oči. Než stačil něco říct otevřela jsem okno a vyskočila. Bylo to druhé patro, ale dopadla jsem díky upířím genům v pořádku. Tráva byla studená a mokrá, byla jsem bosá, ale věděla jsem kam přesně mám jít. Ve snu mě Leo volal a stál u nedalekého rybníku. U toho rybníku, kde jsme se jako malý s bratry koupali. Cameron skočil za mnou a vzal mě do náruče. Bouchla jsem ho do hrudníku. „Když poletíme bude to rychlejší." na zádech se mu rozevřela nádherná černá křídla. Chytil mě pevněji a letěli jsme.

U rybníka ležel Leo a kašlal krev. Vedle něj seděla dívka. Vypadala, že je omámená a na rukou měla krvavé kousance. Leo se k ní zase natahoval, ale zařvala jsem na něj. Okamžitě pustil její ruku a rozběhl se upíří rychlostí ke mě. Cameron ho zastavil a chytil ho pod krkem. „Promiň mám velký hlad a Riley voní tak neuvěřitelně." olízl se. Nechápu, že mu chci vůbec pomoct. Vypadal příšerně.Kruhy pod očima byli vidět i za světla měsíce a jeho levá ruka byla celá fialová a plná krvavých žilek. „Přišli jsme ti pomoct." řekla jsem. „Já to věděl, že mi pomůžeš. Už můžu vytasit tesáky, ale nemůžu je zase zatnout zpátky. Taky se nemůžu krmit a vždy krev vyzvracím. Snažil jsem se ten jed vysát, ale místo toho se rozšířil. A někdy se mi stává, že mám halucinace." podívala jsem se na Camerona. „Můžeme tady začít Camerone?"pustil ho a řekl: „Takže zeptám se tě ještě jednou. Opravdu chceš abych ho vyléčil?" podívala jsem se na polomrtvou dívku a na Lea. Myšlenky mi vířili v hlavě. Už jsem chtěla říct, že si to nezaslouží, ale Leo vycítil můj odpor a vyběhl proti mě. Zakousl se mi do krku. Cameron nemohl nic dělat. „Jestli se přiblížíš roztrhnu ji krk!" zařval Leo a vychutnával si mou krev. Chytil mě za pas a přimáčkl si mě blíž. Začal se o mě otírat a řekl: „Jsi tak sladká. Vyléčíš mě Riley! Dělej!" zarazila jsem se a snažila se od něj odtrhnout. „Ale já to neumím, já..." ani mě to nenechal do říct. „Dělej! Já nejsem jako můj otec, ale nedáváš mi na vybranou. Chtěla jsi říct ne a já tě nemůžu nechat odejít dokud mě nevyléčíš. Prosím." a začal plivat krev. Pustil mě a klekl si. Cameron mě rychle obejmul a odtáhl od něj. Možná to dělají ty halucinace, možná mi nechtěl ublížit, napadlo mě. „Promiň Riley! Nechtěl jsem. Promiň." a klečel. Cameron do chtěl do něj kopnout, ale zastavila jsem ho. Asi jsem úplně pitomá, ale klekla jsem k němu a objala ho. Cítila jsem, že to potřebuje. Najednou moje ruce začali zářit a teplo a záře pluli do Leova těla. Zmizeli mu kruhy pod očima a po kousnutí od vlkodlaka zbyla jen jizva. Odtáhla jsem se od něj a padla do bezvědomí.

„Ztratila hodně krve a pak vyčerpala hodně energie, když Lea uzdravila." slyšela jsem hlasy. „Ještě, že jsi přišla sestřičko, byl bych toho parchanta zabil." byl to Cameron a Vládkyně. Co to má znamenat. Otevřela jsem bolestí oči. „Riley už se probouzí." řekl Cameron. Stáli u mé postele a z toho světla mě ještě víc rozbolela hlava. „Riley jsem ráda, že jsi zvládla další zkoušku. To já jsem Leovi nařídila, aby jako součástí zkoušky přišel za tebou. Daniel ho opravdu napadl a když za tím přišel se mnou hned jsi mě napadla ty. Chtěla jsem vědět, jak zareaguješ, zda pomůžeš i svému nepříteli a zda máš moc uzdravování. Ve všech směrech si uspěla. Gratuluji." nemohla jsem uvěřit svým uším. A začala jsem si sedat. Bolest projela celým mým tělem, ale ustala, když mě Cameron chytil za rameno a zatlačil mě do peřin zpátky. „Teď musíš ležet." Vládkyně se zvedla a řekla: „S tebou si ještě musím promluvit. Jak jsi mohl dopustit, aby ji kousn...." a dál už se mi slova rozplynula. Na poslední chvíli jsem zahlídla bratry, jak ustaraně koukají u dveří a otevírají odcházející Vládkyni s Cameronem. Pak už jsem zase usnula.