My two Brothers

Unesena

Matthew a Mia se ani nepohnuli.

"Já Riley nechci ublížit." řekl Matthew a naznačoval bratrovi, aby na něj přestal mířit kuší. "Zvedni ruce nahoru a nemrmlej ty mladej parchante!" řekl Bradley.

„Od koho dostáváte příkazy!" zeptal se Andrew.

„Já vážně netuším o čem mluvíš?!" řekl Matthew a zvedl ruce nahoru zpátky na horu, protože se lekl naštvaného výrazu, který Bradley udělal.

„Jsi v pořádku?"ptal se mě Andrew, ale nemohl mi pomoct vstát, jelikož držel Miu.

„Jo. Já myslím, že ano."opatrně jsem vstala a oprášila si oblečení.

Začal mi zvonit mobil v kapse kalhot.

„Co se děje? Kam jste obě zmizeli?" slyšela jsem Morganin hlas po zvednutí hovoru. Do mobilu posmrkávala a snažila se zakrýt to, že před chvíli brečela.

„Neboj se! Jsem v pořádku. Jen jsem si zapomněla něco doma. Určitě za chvilku přijedu. A o Miu si nedělej starosti. Určitě je taky v pořádku."Mia se jen naštvaně uchechtla.

„Dobře, ale....Máme tvojí kamarádku." ozval se v mobilu mužský, cizí hlas. "Byla chudinka úplně samotinká před školou. Po tváři ji tekli slzy a tak jsme si řekli, že jí seženeme kamarády. Tak jsme tady v majáku a čekáme až příjdou." potom ten dotyčný ukončil hovor. Svíral mě strach. Nečekala jsem, že by se něco Morgan mohlo stát a zrovna dnes je tak špatný den.

„Volala mi Morgan. No spíše ji nějaký bastard, který ji donutil do mobilu mluvit. Musíme jí pomoct!" křičela jsem a čekala co ostatní řeknou. Mia změnila naštvanou tvář ve výraz bolesti.

„Pane bože. Musíme jí pomoct! Slibuji, že Riley neubližím. Jen pro dnešek." řekla a Andrew se na mě podíval.

„Myslíš, že nelže?"

„Myslím, že je to v pořádku. Záleží jí na Morgan stejně, jako mě." odpověděla jsem.

„Tak dobře. A co ty Matthew. Jsi ochoten nám pomoci?" zeptal se Bradley.

„Já, určitě do toho jdu." odpověděl.

„Á víš co asi jsem si to rozmyslel. Nepotřebujeme tě." zavtipkoval Bradley. Přestal na něj mířit a Andrew pustil Miu. Všichni jsme nasedli do auta, ale nešlo mi nastartovat. Bylo totiž úplně našrot jestli jde o předek auta.

„Tak to budu muset spravit. Všichni ven. Chtěl jsem si to nechat jako překvapení, ale když to jinak asi nepůjde." řekl Bradley a vystoupili jsme. Bradley si stoupl, před auto a zavřel oči. Začala jsem mít zvláštní pocit. Začala my být větší zima a listy se točili ve větru. Bradley otevřel oči a ty tmavě svítili. Celé auto se vracelo do té podoby, než jsem nabourala Miu. Když skončil všechno ustalo a auto tam stálo krásné a jako nové.

Matthew a Mia přesně věděli o, jaký maják se jedná. Když jsme dojeli na místo. Maják byl vysoký a tak trochu už starší. Nátěr byl vybledlí, ale bylo poznat, že maják měl dříve modrou a bílou barvu. Všichni jsme vystoupili. Andrew otevřel kufr a byl opravdu přecpaný všelijakými zbraněmi na upíry a také na jiná stvoření, ale nemohla jsem rozpoznat, které zrovna patří na jakou bytost. Všichni se něco vybrali, jen já tam tak stála a nemohla se rozhodnout. Andrew mi pomohl s výběrem. Podal mi krásný zlatý bič, který je pro případ na anděly i vlkodlaky. Pak mi podal menší pistoli, která je hlavně na upíry, ale i ostatním dokáže docela uškodit. Vyrazili jsme ke dveřím. Nešli otevřít a tak je Andrew rozkopl. Měl takovou sílu. Opravdu se docela bojím, co ještě o svých bratrech nevím. A vešli jsme do tmy, která skrývá někoho, komu nikdy nic neodpustím.