My two Brothers

Vládkyně

Rozsvítili se světla a nám spočinul zrak na prázdné židli uprostřed místnosti. Nad židlí blikalo a houpalo se světlo. Někdo tady teď. Jak jinak by se to světlo rozhoupalo? Postupovali jsme blíže a blíže. Všichni šli přede mnou. Mířili jsme zbraně na židli, jako by nám ona mohla ublížit. Něco se v místnosti mihlo rychlostí větru.

„A sakra!" řekl někdo, ale než jsem se stačila zeptat, co se děje někdo mě chytil ze zadu a držel mě rukou pod krkem.

„Otočte se a složte zbraně!" řekl muž za mnou. Snažila jsem se mu vymanit, ale držel mě hodně pevně. Všichni se otočili a mířili na neznámého muže.

„Tak to položte! Nebo jí uškrtím" a zmáčknul mi hrdlo pevněji. Lapala jsem těžce po dechu. Všichni zbraně položili na zem a kopli je směrem k únosci.

„Co od nás chceš?!" zeptala se Mia vztekle.

„Já? Já od vás nic nechci!" řekl a já cítila poryv větru. Jako by mával křídly. Je to snad anděl?

Pustil mě a rychlostí se přesunul k Bradleymu a držel mu nůž pod krkem. Z druhé strany se ve stejnou chvíli objevil druhý muž a držel Andrewa. Oba měli tmavá, krásná křídla.

Upadla jsem na zem. Rychle jsem popadala dech. Matthew se ke mně sklonil, ale oni na něj zařvali. Rozmyslel si to a dál stál na místě. Za nimi se kolem židle mihotala jakoby stěna. Otevírala se a pomalu mizela. Na židli se objevila svázaná Morgan a za ní žena, která se opírala o židli. Šeptala, něco Morgan do ucha a ta se snažila vymanit z provazů. Nemohla ani křičet zavázali jí šátkem ústa. Najednou přestala bojovat a upadla do spánku. Žena jí přestala šeptat asi zaklínadlo do ucha a podívala se na mě. Dívala se mi přímo do očí. Její oči byli šedé a studené. Bílé vlasy měla dlouhé až skoro k pasu. Měla krásné dlouhé bílé šaty s peřím. Postavila se přímo naproti mně a promluvila klidným hlasem.

„Jsem ráda, že se konečně potkáváme Riley." a šla pomalým krokem ke mně.

Rychle jsem vstala. Ve chvilce byla u mě a chytla mě za pravou ruku. Její ruce byli černé, jako od popela, ale nebyl to popel. Když mi ruku pustila, vůbec mě neumazala. Ani své šaty neměla špinavé od svých rukou, když si je stále upravovala.

„Dovol mi, abych se ti přestavila. Jsem Vládkyně. Jsem nejvýše postavená nadpřirozená bytost. Pode mnou jsou královna andělů a král pekla. Král pekla si hlídá, archanděli a královna andělů své čisťoučké andělíčky. Pak už jsou tam jen škoditelé a mezi ty patří upíři vlkodlaci a čarodějky a další. Já se snažím nad tím vším hlídat kontrolu. A řeknu ti je to opravdu těžké. Jenomže tento rok je rok, kdy musím vybrat nástupce na můj trůn. A ty se mi zdáš, jako dobrá volba. Jsi polovička archanděla a anděla, jako já a 14 dalších uchazečů. „Na ruce se mi rozsvítilo zlaté peříčko.

„Teď jsi pod mojí ochranou a do začátku výběru nástupce se ti nesmí nic stát. Toto jsou moji dva bratři." Ukázala na oba muže, co drželi mé bratry. Stále jsem jen civěla a nebyla schopná promluvit. Byla jsem tolik zaskočená. Vládkyně mi to, ale usnadnila. Dotkla se mého čela a řekla.:"Je toho teď na tebe hodně, ale neboj na chvíli zklidním a zastavím tvé myšlenky." A já upadla do bezvědomí.