My two Brothers

Radost

"Jsou to zkoušky, kterými musí podstoupit každá budoucí vládkyně. Má sestra v tobě vyvolává schopnosti a ty se je musíš naučit ovládat. Zatím tušíme, že tvá babička byla upírka, ale kdo ví co dalšího se v tobě probudí. Neznáme tvé kořeny, ale postupně je odhalujeme." řekl Cameron, který seděl vedle mě, za něm stála Mia a Matthew. Pořád jsem hledala očima své bratry. Potřebovala bych je teď tady, ale potřebují trochu času. Nejsou moc nadšení, že jsem upírka, nemají upíry totiž moc v oblibě. "A teď jsem upír? Budu se muset krmit jenom krví?" zeptala jsem se a doufala, že to tak není. "Nejsi s celé části upír. Sice nevíme, jak velká část upíra v tobě dřímá, ale myslím, že krví se nebudeš muset krmit, jak říkám, sestra v tobě vyvolala schopnosti a napovrch vyšla tvá upírská stránka, celou tě ovládla, teď už svoje upírské schopnosti můžeš používat jen když je to nutné." řekl a dotkl se mého ramene. Zase se mě snažil uklidňovat, takže mi bylo jasné, že si není jistý zda tomu je opravdu tak. Mia ke mě přistopila blíž a sklonila se ke mě. "Ale co máš za upíří schopnost?" zeptala se a dívala se mi do očí. Matthew chytil Miu za ruku a řekl: "Nech ji vydechnout!" a Mia se na něj zamračila. "Myslím, že vím co získala za schopnost, jako upírka." oba zasunuli tesáky a přestali na sebe syčet a otočili se na Camerona. Cameron polkl a otočil mě tak abych se mu dívala do očí. "Riley Bainesová ty jsi mi vlezla do hlavy!" nevěřícně jsem otevřela oči. "Cože?!" zaskočilo mě to. "Když jsi se bránila ve sklepě vypít tu krev, hlídal jsem tě před dveřmi, ale pak jsem se chtěl na chvilku uklidnit a usnul jsem lehkým spánkem. A pak jsi byla v mé hlavě. Pamatuješ si na to?" o čem to sakra mluvil. No jasně! To bylo když jsme oba byli v andělské podobě a ten hlas v mé hlavě...Kdo to mohl být?"Ano pamatuji si, ale já myslela, že to byl jen sen?" Mia a Matthew jen udiveně koukali a vůbec nechápali o čem jsme se bavili. "Kdyby to byl sen Riley nepamatoval bych si ho taky." začervenala jsem se. "O co tady jde? Nechci aby jsi mi někdy lezla do hlavy." řekla Mia. "Neboj, neumím tu schopnost ještě používat." a usmála jsem se. Za celé ty dny jsem se konečně usmála.

Asi po hodině Mia s Matthewem odešli, protože byli hodně vyčerpaní. Seděla jsem v kuchyni a jedla studené jídlo z ledničky, které připravil Andrew. Špagety, moje oblíbené jídlo. Byla to úžasná změna po té krvi, která chutnala strašně. Cameron, taky usoudil, že je dost unavený a tak spí  na gauči vedle v obýváku. Říkal, že kdyby se něco dělo pozná to, andělé totiž slyší ve spánku více a intenzivněji. Chtěla jsem si vyzkoušet svoji schopnost, ale místo toho jsem zaslechla jeho tepající srdce. Rychle jsem ten zvuk vypudila z hlavy. Zabralo to, teď už jsem slyšela jen šumění stromů z otevřeného okna na verandu. Slunce krásně svítilo a tak jsem dojedla poslední špagety a rozhodla se, že si na chvilku lehnu do trávy. Vyšla jsem ven a chvilku mi trvalo než jsem si zvykla na sluneční paprsky. Byli docela nepříjemné a tak jsem si lehla do stínu stromu. Tráva byla plná života, konečně za tu dlouhou dobu jsem byla spokojená. Pak mě, ale do hlavy vešla myšlenka. Já mám stejnou upíří moc, jako Leo! Leo se taky dokáže dostat do hlavy každému kdo spí a dokáže ovládat jeho sen. To je trapas, Cameron musí vědět, že po něm toužím, když jsem ten sen ovládala já, ale čí byl ten hlas. Zavřela jsem oči a přemýšlela. Kolem byl slyšet jen zpěv ptáků a vítr, který si hraje s listy stromů, jenže pak ztichli.

"Věděl jsem to! Jsi upírka, i když ne čistá, ale i tak mocná a krásná." kolem nás byla jen temnota. Stáli jsme proti sobě jen já a Leo. "Je to jiné, teď když jsem ti vlezl do hlavy tak můžu být mnohem dál, ale to bude asi jen díky tomu kousnutí. Ale ještě něco je tu jiné. Jsme to, jako v realitě, protože ty se v mém snu můžeš  sama ovládat. Trošku mě to mrzí, mohl jsem ti ukázat věcí, které by jsme spolu mohli zažít a to by se ti líbilo." řekl a pořád mě obcházel. Proč nemůžu s tohoto snu odejít? On mě tu drží, ale ještě, že se můžu sama bránit a ovládat, nedokázala bych si představit, že by mě ovládal sny. "Můžu odejít? Nechci s tebou mluvit." zeptala jsem se naivně. Začal se smát. "Z mého snu odejdeš až se probudíš, ale jelikož jsi toho moc nenaspala nebude to hned teď." sakra! "Prosím, já nechci s tebou mít nic společného." najednou se naštval a upíří rychlostí ke mě vyběhl. Zastavil se a opíral se o stěnu rukama a díval se mi do tváře. Ani jsem si nevšimla, že tam nějaká stěna byla. "Ach typická Riley, vždycky se ráda opírá o stěnu a dívá se mi do očí." řekl. "Cože?!" tu zeď jsem udělala já? "To ty jsi tu zeď udělala, já nee." a usmíval se pak se ale zase zamračil. "Už nikdy neříkej, že se mnou nechceš mít nic společného, máme toho hodně společného jenom si to nepamatuješ. Víš Riley já tě znám strašně dlouho. Pokaždé jsi byla jiná, ale naprosto stejná. Poprvé v Anglii, kdy jsem tě spatřil byla jsi ještě malá a plná radosti. Tvoji rodiče se o tebe hodně strachovali. Utíkali jste před něčím. Tehdy jsem ti vlezl do snu, když jsi spala v hotelu. Tak jsi se bála. Pamatuji si i Miu to ona tě ohrožovala a jelikož Mia tě stopovala podle tvého strachu zbavil jsem tě ho. Zakryl jsem tvé vzpomínky. Zakryl jsem vzpomínky tvých rodičů do teď nevím, jak jsem to udělal, protože mě to žádný upír nenaučil. Chtěl jsem aby jsi byla šťastná a odjela s tvými rodiči k chatě k jezeru. Ale to jsem neměl dělat. Měl jsem vás přimět jet jinam!" začali mu téct slzy a sklopil pohled k nohám. To on mi zakryl vzpomínky na Miu a jejího otce, který kvůli mě zemřel. A kdyby jsme s rodiči nejeli na chatu k jezeru, tak by možná nezemřeli?! Byla jsem naštvaná. Ale když jsem viděla, jak mu to bylo líto a co pro mě udělal. Najednou jsem ho viděla z jeho druhé strany. Viděla jsem jeho záda. V ruce se mi objevil kůl a chytila jsem ho pod krkem a připravila jsem se mu zabodnout kůl do srdce. Vnitřně jsem to strašně moc chtěla udělat a tak jsem to udělala i ve snu, ale nechtěla jsem ho zabít. To bych nebyla já. " Do toho, zabij mě. Mia sice ztratila vaši stopu, ale v domě u jezera na tvé rodiče čekal někdo jiný. Nemohl jsem tomu zabránit, byl jsem mladý upír a nedokázal jsem běžet dost rychle. Byla to moje vina." řekl a křičel ať ho už zabiju. Pustila jsem ho a on klesl na svá kolena. Odhodila jsem kůl a zeptala jsem se ho. "Kdo zabil moje rodiče? Tak kdo je zabil!!" křičela jsem. Upíří rychlostí jsem se přemístila před něj a klekla jsem k němu. "Prosím řekni mi to a možná ti odpustím." podíval se na mě, v očích naději a usmál se. "Jsou tady ve městě a chtějí i tebe. A Vládkyně ani ti její bratři tě před nimi neochrání."