My two Brothers

Úplněk

Cameron zaparkoval před garáží a rychle vystoupil. V okamžiku se otevřeli dveře domu a vyběhl Bradley. Viděla jsem ho jen jako rychlou šmouhu než popadl Camerona za tričko a začal sním třást.

"Tohle se mi opravdu nelíbí! Nebudu poslouchat co Vládkyně vykládá! Tenhle blbec bude spát před domem a k Riley se nepřiblíží ani na dálku 50m!" procedil naštvaně mezi zuby. Vysedla jsem z auta a přiběhla k Bradleymu a Cameronovi.

"Taky se mi to Bradley nelíbí, ale Vládkyně se nedá odmítnout. A Cameron na mě ve škole určitě dá pozor." řekla jsem a Bradley ho pustil. Ve dveřích stál Andrew a vše pozoroval. V ruce držel kuchyňskou utěrku a smál se.

"Budeš bydlet v pokoji pro hosty Camerone. Večeře už bude brzy na stole. Doufám, že špagety máš rád." a pustil nás dovnitř. Prošli jsme a pak zavřel dveře. Zastavila jsem se a ptala se Andrewa.

"Co to s tebou je? Jsi nějak uvolněný?"

"Já? Já jsem v pořádku. To ty by sis měla dělat starosti kvůli svým očím." a díval se mi do očí. Skláněl se a prohlížel.

"Cože?" vylekal mě. Bradley a Cameron mezitím šli do kuchyně, ale jim nic zvláštního nepřišlo.

"Úplně září!" chytil mě za ruku a táhl až do kuchyně.

"Něco se s Riley děje!"

"Což..?" oba se otočili a překvapeně se dívali. Cameron si začal něco zapisovat do svého zápisníku.

"Jsi v pořádku Riley?" ptal se starostlivě Bradley a pomalu šel ke mě. Jako by se mě bál.

"Jo jsem úplně klidná!" vyděsili mě a tak jsem se musela přesvědčit sama. Vedle kuchyně máme malou koupelnu a já se podívala do zrcadla. Oči šedě zářili. Svítili tak krásně a jasně. "Co to se mnou je?" a dotkla jsem se odrazu v zrcadle. Na poslední chvíli jsem v zrcadle uviděla Camerona a pak jen temnotu.

Ucítila jsem studenou, kamennou podlahu. Řetězy svírali moje zápěstí. Bolest hlavy pulzovala. Pomalu jsem otevřela oči. Byla jsem v naší cele ve sklepě. Už zase.

"Co to děláte?!" křičela jsem. Kolem dveří se pohnul Bradley a Andrew. Podívali se do malého zamřížovaného okýnka. 

"Chceme mít Riley jistotu, že se dnes při úplňku neproměníš." řekl Bradley.

"Ale já nejsem vlkodlak ani nic podobného! Puste mě! Hned!" křičela jsem a pohybovala řetězy.  Oba bratři odstoupili o de dveří a objevil se tam Cameron.

"Dnes spát nebudeš Riley ve svém pokoji. Podle všech důkazů úplněk má na tebe špatný vliv a jelikož ještě úplně nevíme co jsi zač nebudeme riskovat, že našim upířím obyvatelům ublížíš."

"Ale vždyť mě znáte. Jak bych mohla někomu ublížit?!" řekla jsem a sklopila jsem hlavu únavou. Nadechla jsem se a ucítila zvláštní vůni. Zakručelo mi v břiše a začala jsem mít obrovskou žízeň. Najednou jsem se dostala do takového menšího transu. Vůbec jsem nekontrolovala své tělo.

"Riley přestaň!" křičel Andrew a díval se na mě vedle Camerona. Bojovala jsem s řetězy a chtěla dychtivě utéct a dostat se k tomu co Bradley zvedl ze země. 

"Chce se dostat k tomu balíčku krve co Bradley drží." řekl Cameron.

"Ten jsme jí zkoušeli už jednou dát, ale nic to s ní nedělalo!" řekl Andrew, ale Cameron vzal balíček Bradleymu a hodil ho až ke mě. Jakmile jsem na něj do sáhla roztrhla jsem ho zubama a pila a pila. Uvolnilo mě to. Vůně byla nepřekonatelná a vábivá. Krev chutnala sladce a svěže. Andrew odvrátil pohled a Bradley odešel ze sklepa.