My two Brothers

Vrahové

„Neřeknu ti to, ale ukážu, pokud  mi dovolíš?" a nabídl mi svoji ruku. Neváhala jsem a přijala jsem ji. Okolí se změnilo a stáli jsme vedle sebe. Před sebou krásnou scenerii jezera. Za jezerem byla naše chata. Uvnitř si hráli oba bratři na babu a jejich malá sestřička nenápadně vycházela ze zadních dveří k jezeru. Byla jsem to já, ještě než jsem rodiče objevila mrtvé. Leo mávl rukou a dívali jsme se na moje rodiče. Otec objímal matku a utišoval ji. „Bude všechno v pořádku zlato. Tady jsme v bezpečí. Vypadá to, že ta malá upírka ztratila naši stopu. Naše dceruška je v bezpečí." matka začala vzlykat a šeptala. „ Nebude v pořádku. Viděla jsem to. Vládkyně si ji vybere, jako následníka trůnu. Nikdy našemu silnému rodu nedá pokoj. Naše síla je generacemi silnější a silnější. A přijde si i pro naši dcerušku. Ztratíme ji. Mocí se nechá oklamat a sílou zahubit." matka polkla další vzlyk. Moje matka měla dar vidět budoucnost? To jsem nevěděla, proto ji někdy přepadali bolesti hlavy, ale přitom to byli vize, proč mi to bratři neřekli?  Rodiče se lekli a otočili  se do hlubin lesa, který  byl za nimi. „ Ne!" křikl otec a bránil matku, jako by byl štít. Z temnoty lesa se vynořila postava ženy, byla ještě mladá, ale i tak jsem ji poznala, byla to matka Lea a ředitelka školy. Vedle ní vyšel muž. „ To je můj otec. Nejstarší upír a soudce Ray Terrason." udiveně jsem se na něj koukla. „Nemám svého otce rád jestli tě to zajímá. Nejsem pro něj nic, prý jsem slaboch a on je pro mě vrah ne můj otec." Podívala jsem se zpátky a otec Lea vyslal zvláštní temnou sílu. Jeho oči zčernali a z rukou se šlehala temnota. Zasáhla mého otce, ale ten ji jako štít odrazil. Můj otec měl tedy dar štítu. Doma jsem nahlédla do knih, které mi Vládkyně přinesla. Byli tam nejen knihy do školy, ale i knihy o všech nadpřirozených bytostech a samozřejmě mě zajímali schopnosti upírů a andělů. Otec odrážel jeho magii a chránil matku. Matka se postavila za něj a v její ruce se vytvořila dýka. Hodila ji po Rayovi Terrasonovi, ale zachytila ji magie jeho ženy, jeho manželky. A roztavila dýku na popel. Její tělo začalo plát a udeřilo do otcova štítu. Otec zakřičel a padl na kolena. Matka si vytvořila další dvě dýky a začala otce bránit. Ale chapadla temnoty ji obepjala ruce a žena vyslala ohnivou kouli, která matku zasáhla do břicha. Matka padla na kolena a Terrason jim sťal hlavy.

Probudila jsem se venku v trávě. Cameron na de mnou klečel a ustaraně se díval. „Měla jsi špatný sen? " zeptal se. „Ne Leo mi ukázal smrt mých rodičů." Cameron zaklel. „Neměla jsi to vidět." řekl hlas za ním. Byl to Andrew. Vedle něj stál Bradley a šibalsky se usmíval. Vstala jsem se oba je objala. Byla jsem nadšená, že se konečně vrátili. Ale stále jsem měla před očima obličeje vrahů mých rodičů. „Proč jste naše rodiče nikdy nepomstili? Když jste věděli kdo to udělal?" zeptala jsem se. „Jako myslíš abychom se nechali zabít? To ani náhodou. Musíme chránit tebe a to by jaksi nešlo kdyby jsme byli mrtví. Nemyslíš?" řekl Bradley a dal mi ruku na rameno. „To víš, že jsme je chtěli pomstít a stále chceme, ale Terrasonovi jsou mocná rodina. Jejich generace je delší než ta naše a s tím se pojí více síly a magie. Jen co by jsme se k nim přiblížili s myšlenkou je zabít. By nás ředitelka spálila na popel." vysvětlil Bradley a Andrew se zasmál. „ Neboj se máme plán. Mezitím co jsme byli pryč přemýšleli jsme a potřebujeme veškerou pomoc Vládkyně. Netuší co se stalo a taky se hodně dlouhou dobu snaží podmanit rodinu Terrasonovou, ale marně. S naší pomocí tě naučíme, jak bojovat."řekl Andrew a Bradley nuceně dodal: „ A samozřejmě i Cameron může nabídnout i nějaké své zkušenosti." a Cameron se usmál. „Moc rád pomůžu. Ulehčí mi to pak práci, abych Riley nemusel pořád zachraňovat." řekl a postavil se vedle mě. Byla jsem ráda, konečně nebudu muset být tady zavřená a konečně se naučím bránit. Co jiného si přát?

„Udeř mě znovu!" křikl Cameron. Celá zpocená a unavená jsem si jednou nohou našlápla a udeřila ho pěstí do tváře. Minula jsem nos, protože Cameron uhnul a uštědřil mi další ránu do nosu. A ten se na rozdíl o de mě vždycky trefil. Sáhla jsem si na bolaví nos a na prstech jsem měla krev. „ Pro dnešek stačí, jinak by s tebe byla krvavá omeleta." sedl si na schodek a podíval se na mě. „ To jsem tě nic nenaučil? Celý týden už s tebou trénujeme. U Andrewa ti to jde dobře. Učí tě obraně a magický štít ovládáš na výbornou. Bradley tě učí používat tesáky. Výborně s nimi uštědřuješ krvavé rány nepříteli, ale já tě učím útočit svojí vlastní lidskou podstatou. Musíš si uvědomit, že i tvoje lidské tělo dokáže být zbraň." řekl a napil se vody z lahve. Cítila jsem, jak se mi rány začali hojit. Tělo se přestalo třást a pot zmizel. „Tak vidím, že jsi zase připravená. Udeř mě!" a přistoupil útočnou pozicí přede mě. A já vykopla nohu a trefila ho přímo slabin.