My two Brothers

Nabídka

Stála jsem s vyděšeným výrazem na tváři. Dívala se do zrcadla a snažila se vzpamatovat. Co tím Matthew myslel? Morgan mě chytla za rameno a podívala se na mě do zrcadla. "Nesmíš si brát každé slovo, které Matthew řekne."a usmála se. "Ale on Lea nenávidí. A určitě ho dobře zná. Ví čeho je schopen."sklopila jsem pohled do umyvadla. Mia přišla blíž z druhé strany a řekla.:"Leo je neschopný blb. Nemusíš se bát. Nikomu by opravdu neublížil." začala jsem se smát."Co je?"zeptali se obě. "Já jen nemůžu poslouchat co tady říkáte. Copak vám vůbec nedochází, že on mohl Lukase zabít?" obě se na mě ustaraně podívali. Než stačili něco říct začalo zvonit. Bez dalších slov jsme vyběhli na chodbu. Mia vyrazila první. Ona jediná si pamatovala náš rozvrh nazpaměť. Ve třídě už všichni seděli a čekali na učitele. V prvních lavicích bylo jako obvykle volno. Všichni raději sedávali vzadu. Chápu to taky jsem to měla raději. Učitel nikdy moc nepozoroval sedící žáky v posledních řadách. Klidně jste se mohli prospat a on si toho nevšiml. Já a Morgan jsme se posadili vedle sebe a Mia si sedla vedle té Metalistky o lavici vedle. Cítila jsem na zádech něčí pohled. Nechtěla jsem se otočit, protože jsou to stoprocentně Leovi oči co na mě teď civí. Otevřeli se dveře. Konečně učitel vešel do třídy a já se cítila bezpečněji.

Učitel ukončil hodinu dřív. Potřeboval si něco zařídit. Mia si k nám přisedla a řekla.:"Celou hodinu z tebe nespustil oči." ušklíbla se. "Kdo?"dělala jsem blbou. "No ten vyvrhel Leo." zašeptala Mia. "Je on normální. Jestli ti něco udělá, zabiju ho!" řekla Morgan."Myslím, že bude lepší se o něm raději nebavit." a mávla jsem rukou. Někdo moji ruku zachytil a vytáhl mě až jsem stála vedle něho. Stála jsem vedle Matthewa. Usmál se a řekl.:"Promiň, ale mám takovou nabídku?" a pustil mou uškrcenou ruku. "A jakou?"řekla jsem. "Myslím, že ten hajzl Leo s tebe nespouští oči. A víš proč? Protože tě ještě nezná a chtěl by tě mít. Ale můžeme mu v tomto zabránit." řekl a já poslouchala jeho chlácholivý hlas. "A jak mu v tom můžeme zabránit?" řekla jsem a dívala se mu stále do jeho modrých očí. "Nechceš se mnou chodit Riley?" ta otázka mě zaskočila. Něco se ve mě probralo a já slyšela Morgan a Miu.:"To si děláš snad srandu! Vypadni od naší kamarádky." a obě mě zase rychle posadili. Motala se mi hlava. Cítila jsem se omráčená. "Odpověď je ne! A padej ty parchante!" zakřičela Mia. Matthew se otočil, ale ještě řekl.:"Však ty jsi to rozmyslíš Riley." a s úsměvem odešel. "Jsi v pohodě?"zeptala se Morgan. "Jo jen se mi trošku motá hlava. Začalo to být lepší a tak jsme raději vyrazili ze třídy na druhou hodinu do jiné učebny.

Trvalo nám strašně dlouho něž jsme tu učebnu našli. Začalo zvonit. Chyba, ale byla, že jsem šla pozadu. Obě holky už byli ve třídě. Zatím co já se ještě pomalu šourala ke dveřím. Chodba byla plná lidí, kteří pospíchali do tříd. Někoho jsem za sebou cítila. Pak mě někdo přikryl ústa rukou.

Táhl mě celou chodbou až před školu. Nikdo si nás nevšiml. Jako by jsme na chodbě byli sami. Začal mi šeptat něco do ucha.:"Riley! Přede mnou se neschováš! Riley! Chudinko. Já tě nechám jít, ale jen pokud mi řekneš nebo mě necháš ať zjistím kdo jsi. Kdo jsi?!!"zakřičel mi poslední větu do ucha. Začali mi téct slzy. Chtěla jsem mluvit, ale nemohla jsem. Pořád mi překrýval ústa rukou. Konečně zastavil. Nemohla jsem se ani pohnout. Jako bych byla v nějakém transu či co. "Riley. Řekni mi co chci vědět. Nebo ti někdo něco udělá. A říkám ti, že já to nebudu. Konečně jsem poznala hlas. Byl to Leo. Seděl na kolenou a držel mi mou hlavu. Otočil se na mě a já uviděla ty kaštanově barevné oči. Byli vyděšené a prosící. "Tak mi to řekni. Prosím!" kňučel. "Nemáme čas. Když to neřekneš mě tak to budeš muset říct jemu. A to se nesmí stát." zamračil se a oddělal mi ruku z úst. "Já nevím o čem tu mluvíš." a začala jsem křičet o pomoc." ale znělo to jako bych křičela do prázdna. Chodby byli prázdné a všechno se začalo vlnit."Sakra Riley vůbec mi to neusnadňuješ." řekl a já se probrala ve třídě.

Seděla jsem vzadu vedle Morgan a Mii. Byla to hodina biologie. Všechny řady byli spojené do jednoho velikého stolu. Aspoň mě učitel neviděl jak spím. Rozhlížela jsem se kolem a viděla jsem Lea. Díval se na mě upřeně, jako by se snažil přečíst všechny myšlenky. Odvrátila jsem pohled a rozhodla se už nikdy neusnout v jeho blízkosti.