My two Brothers

Kamarádství

Po upířím soudě mě samozřejmě vyhrožoval Leův otec, že vše co Leo dnes udělal bylo kvůli tomu, že jsem ho zmanipulovala, ale já si Leova činu velice vážila. Potřebovala jsem Daniela teď ze všech nejvíce. Celý večer a další den, jsme se snažili společně hledat řešení na zakletí. Daniel se mi několikrát omlouval, ale omluva mi nestačila. Chci po něm, aby mi se vším pomohl, a to hlavně s proměnou. Bohužel jsme nic nenašli, myslím, že kdyby opravdu něco takového existovalo, žádní vlkodlaci by ani nebyli. Leův pohřeb se konal hned den poté co zemřel, nemohli jsme se ho zúčastnit a tak jsem mu po pohřbu šla tajně zanést kytici na hrob. Chvíli jsem brečela a vzpomínala, ale brzy jsem se musela vrátit. Všechno jsem hodila za hlavu a soustředila se jen na kletbu.

Ten večer. Byl v podstatě pro mě ten poslední. Sedím v lese, přede mnou se kroutí svázaná dívka a Daniel ji hlídá, aby se o nic nepokusila. Měsíc v úplňku tak svítí, že vidím všechny zákoutí lesa a Danielovu krásnou a smutnou tvář. Ani nevím kdo ta dívka je, ale jediné co víme je, že má rakovinu. Bratři přišli z nápadem, že budu muset nakonec někoho zabít a ať je to tedy někdo, kdo stejně brzy zemře. A tahle dívka podle záznamů v místní nemocnici měla na rakovinu umřít už za dva dny. Nepochybuji o tom, že by se to opravdu stalo. Její oči byli plné slz a červené, byla plešatá a její kůže byla bledá jako mrtvá. Připomínala mi upíry. Měla stejnou barvu kůže, jako Leo. 

„Je čas Riley. Měsíc už je ve správné poloze měl by tě přepadat amok a vztek, ale zdáš se mi docela klidná." Pokrčila jsem rameny a dívala se na cestičku, která vedla lesem, byli jsme kilometry daleko od města. Daniel vstal vzal si nůž a rozřízl dívce provazy, odtrhl ji pásku z úst a ona se okamžitě dala na útěk. Běžela přesně tam, kam jsem čekala, že vyrazí. Běžela po cestičce a zmizela za stíny stromů.

„Nemusíš jí dávat až moc velký náskok. Ale snaž se být při zabíjení rychlá, nejlepší je jí zlomit vaz, ale nevím zda máš na to dost síly. Nasaj její pach a běž za ní. Až bude po všem přeměníš se. Neboj bude hned u tebe."

Otočila jsem se k cestičce a snažila se zachytit její pach. Okamžitě jsem ho zaznamenala a rozběhla jsem se. Stromy mě míjely a netrvalo dlouho a byla jsem u ní. Zastavila se, protože věděla, že útěk jí nepomůže. Klekla a brečela. „Už to udělej a prosím rychle, stejně když mě nezabiješ ty, rakovina mě dostane. Bolestí už nemůžu ani běhat. Každý den je to jen horší. Osvoboď mě." Byla to prosba a já neváhala. Jakási jiskra ve mě se pohnula a donutila mě nepřemýšlet. Objevil se ve mě vztek. Už mi ji nebylo líto, ale chtěla jsem vidět, jak naposledy vydechne. Přišla jsme k ní a zaútočila zezadu. Nebránila se. Tak jsem ji chytla za krk a hlavu. Rychlé škubnutí a zlomila jsem ji vaz. Pustila jsem ji a její tělo bezvládně leželo na zemi. Nic jsem ale necítila. Nic kromě bolesti v mém těle. Slyšela jsem jak mi rychle proudí krev v těle a stoupá mi adrenalin. Moje končetiny se přeměňovali a křupali. Křičela jsem bolestí, ale bolest se brzy změnila na vytí. Vyla jsem na měsíc, který byl krásný a velký. V kůži vlka, bylo vše jiné. Cítila jsem Daniela, jak stojí ve stínech a čeká. Cítila jsem jeho vůni ještě dřív než se mi ukázal. Byl to krásný černý vlk. Jeho zelené oči nádherně zářili. Můj zrak byl mnohem lepší. Viděla jsem mravence, který lezl hned vedle něj. A slyšela jsem jak jeho srdce, rychle bije. Cítila jsem z něj i jakousi autoritu. Vím, že je teď on mým vůdcem. Zavyl a já ucítila nutkání se před ním sklonit. Dala jsem tedy hlavu dolů a natáhla své bílé přední packy. Daniel si mě obešel štěkl a vyběhli jsme do stínu lesa.

Celé dva dny jsme běhali, spali, zabili jsme sem tam nějaké ty králíky. Jednou mě dokonce naučil lovit srnce. Učil mě lovit a já se snadno přizpůsobovala, nepotřebovali jsme slova. Všechno co jsme si sami potřebovali sdělit vycházelo z používání našeho těla a poštěkování. A dnes když jsme doběhli k mému dvorku. Viděla jsem za okny bratry, jak koukají na televizi a Camerona, který stále sleduje, kdy se vrátím. Každý večer jsem tam chodila. Cameron mě vždy zahlédl, ale vždy jsem se brzy vrátila do lesa za Danielem. Tentokrát jsem tam stále stála s Danielem po boku a věděla jsem, že je čas se proměnit zpátky. Daniel mě ujistil, že v lidské podobě budu chvilku trošku nemotorná, ale byla jsem připravená. Stačí si představit zase svoje lidské tělo. A nechat bolest proplout celým těle. Fungovalo to a musím říct, že to bylo ještě bolestivější než když jsem se v toho vlka proměňovala. Všechny chlupy mi zmizeli a moje lidské tělo dostalo podobu. Moje kůže byla teplá a červená. Samozřejmě jsem byla nahá a tak jsem si lehla do klubíčka. Daniel si mě prohlížel a mezi tím přišel Cameron a ve dveřích stáli bratři. Cameron mě zabalil do deky, kterou už tam měl určitě několik dní připravenou. Kývl na Daniela, ten na něj a vlk utekl zpátky do lesa. Bylo to jako by mě opouštěla část duše. V Cameronově náručí mi bylo chladně. Jeho kůže byla chladná oproti té mé rozpálené. Vzal mě do náruče a usmál se. „Celá hoříš. Nevěděl jsem, že vlkodlaci mají až takovou tělesnou teplotu."

„To jsi snad ještě nikdy žádného vlkodlaka nedržel v náručí?" řekla jsem a on se usmál.

„Nikdy. Jedině mrtvého, ale to už byl studený." a nesl mě do domu.

„Huráá naše Riley se vrátila!" křičel Bradley. „Jsem rád, že jsi doma. Máš tu návštěvu." a ukázal Andrew do kuchyně. Stála tam Mia a Morgan. Viděla jsem v jejích tvářích starost. Cameron mě postavil na nohy a já si pořádně přes sebe přehodila deku. Udělala jsem krok a nejen, že jsem za sebou nechávala hlínu, ale trošku jsem chvilku kulhala. Potřebovala jsem se rozchodit. Málem jsem upadla, když mě zachytila Mia a Morgan a objali mě.

„Byli jsme na Daniela naštvaní, když jsme se to dozvěděli, a ještě pořád jsme. Báli jsme se, že už se nám nikdy jako člověk nevrátíš." řekla Morgan když se ode mě odtáhli.

„Božínku ty ale smrdíš." řekla Mia smála se. Byla jsem ráda, že je obě vidí, ale uvědomila jsem si, že je tu stále záležitost s tím odstěhováním. Musím jim to říct, stejně jako ostatním. Rozhodla jsem se, že půjdu jen s bratra a Cameronem, ale bratři to ještě neví a třeba ani semnou nepůjdou. A rve mě to srdce, když budu muset tyhle dvě opustit. A co Daniel. Zdálo se že v lese jsme naši propas mezi námi zacelili. Ještě moc toho o vlkodlacích nevím a potřebuji ho. A tak jsem jim o všem vyprávěla o tom jak jsem se naučila lovit a o přeměně. O dívce, která prosila, abych ji zabila. Z jedné stránky jsem se cítila hrozně, že jsem ji zabila, ale zase jsem jí ušetřila hodně utrpení, které by jí do smrti čekala. Kluci nás nechali a já jsem se vyrazila osprchovat. Holky přespali u nás a vyprávěli jsme si o všem co se nám dělo. Řekla jsem jim i o upířím soudě. Morgan se mi svěřila, že se líbala s mým bratrem. Což jsem nepotřebovala vědět ty detaily, které tam pak dodala. A pak jsme si pobrečeli s Miou, která mi povyprávěla o tom co se dělo mezi ní Matthewem. Brečeli jsme a brečeli. Bylo to příjemné říct někomu konečně všechno. Ale když se zeptali na Daniela a Camerona, měla jsem takové nutkání jim nic neříkat. Nakonec to ze mě dostali a já jsem jim vše co se týče sexu s Danielem a poté Cameronem, vyklopila. Morgan fandila Cameronovi a Mia, že mám spíš dát ještě šanci Danielovi. Rozhodla jsem se o tom nepřemýšlet a na svoje trable s kluky, jsme zapomněli u krásného hororového filmu. Ten večer byl úžasný.