My two Brothers

Vyhrožování

Zase jsem prošvihla den ve škole. Moje tělo se stále cítilo příšerně a to nejen z uzdravení té zrůdy. Pořád jsem si říkala, proč jsem to udělala, a proč nám vlastně Daniel lhal o tom, že Lea nenapadl? Nedávalo mi to smysl a tak jsem se ještě ten den rozhodla, že si s Danielem promluvím. Zaparkovala jsem před školou a čekala až ho uvidím vycházet ze školy. Zavolala jsem doma Mattheowi, aby mi řekl do kdy mají vyučování, jelikož spolu chodí na stejné hodiny, ale ten se hned naštval, že mi nesdělí co chci dokud ho nezavezu po škole domů. V autě mě samota docela ubíjela, když jsem jela kolem černých lesů a tak jsem mu to slíbila. Už začali lidi vycházet ze školy a tak jsem se naposledy zkontrolovala v zrcátku. Měla jsem na sobě černou mikinu a moje blond vlasy vypadali příšerně, přitom jsem si je dnes myla. Nejhorší byl můj obličej, černé kruhy pod očima byli hodně vidět na mé bledé pleti. Dala jsem si kapuci a vystoupila z auta. Byl to krásný pocit, když vám nikdo není v patách, jako Cameron nebo bratři. Přemluvila jsem je ať mě pustí, že se mnou nazpátek pojede Matthew. Nevím co se stalo, ale usoudili, že už jsou dost unavení mým stálým hlídáním, že mě nechali jít. Daniel se zastavil, jakmile mě zahlédl, jeho vlkodlačí kamarádi se s ním rozloučili a pádili k autům. Opřela jsem se o auto, protože jsem chtěla aby Daniel šel za mnou. Nechci aby mě někdo jiný viděl v takovém stavu a zvlášť když jsem nebyla dneska ve škole. Nějaký učitel by mi hned dal tisíce důvodů k útěku. On to naštěstí pochopil a se sebejistým vykračováním došel až ke mě. „Ahoj. Potřebovala bych si s tebou promluvit." a sklopila jsem hlavu, aby mi nevyděl na moji unavenou tvář. Když mě viděl Bradley utahoval si ze mě, že vypadám, jak kdyby mě někdo zmlátil. Nechtěla jsem aby se mi i Daniel posmíval a nebo si myslel, že jsem slaboch. On mi však zvedl hlavu a prohlížel si můj obličej. „Co se ti to proboha stalo?" pustil mi bradu a dál si mě ustaraně měřil. „To nic. Je to teď úděl mého života. Ale proto jsem sem nepřišla mám otázky." po mých slovech zamručel a řekl: „Ale co když ti na tvoje otázky nebudu chtít odpovědět Riley, protože odpovědi tě můžou ranit." pozvedla jsem obočí na znak nesouhlasu. „Chci vědět proč jsi nám lhal! Včera byla u nás Vládkyně a ty jsi Lea opravdu napadl!" řekla jsem to hruběji než jsem chtěla. „Myslím, že já mám právo občas říct malinkou lež, nechtěl jsem abys toho parchanta uzdravila nebo kdokoli jiný. Vážně věříš, že je v něm něco dobrýho? Ten pitomec je stejnej, jako jeho otec! Promiň nechci na tebe řvát. Já jenom, když na něj padne slovo ztratím lehce kontrolu." teď on se díval do země. „To jestli ho uzdravím nebo ne. Nezmění jenom jeden důvod. A ještě když je tvůj. Tedy vlkodlaka. Vy jste bohužel tak zaslepení nenávistí k upírům, že ani nevíte jestli něco cítí." na to jsem mu zvedla hlavu já nechala jsem ho dívat se na mě. „Uzdravila jsem ho protože mě to nepřišlo, jako správná smrt. Jestli by měl zemřít za své činy, měla by o tom rozhodnout Vládkyně. Sám říkáš Terrasnovi o spravedlnosti, ale sám se Vládkyninými zákony neřídíš." jeho oči zapláli zelenou barvou. Byli nádherné, ale zuřivé. Možná to nebyl dobrý nápad vyprovokovat vlkodlaka, ale nebála jsem se a pustila jeho bradu. Čekala jsem co udělá dál. Místo křiku nebo agresivity, ke mě rychlostí přišel blíž a políbil. Bylo to ve vteřině. Bylo to sladké a příjemné. Za Danielovými zády jsem zahlédla Matthewa. Okamžitě jsem ho odtáhla a vlepila mu facku. Jen se usmál a jeho oči přestali zářit. Chvíli jsem stála jako omámená. Byla jsem jak očarovaná. „Tak se uvidíme jindy Riley. Moje budoucí vlčice." tu poslední větu mi zašeptal do ucha a odkráčel sebejistě pryč. Matthew se díval velice překvapeně, ale ani ne naštvaně jak bych čekala. „Ahoj Matthew." a otočila jsem se k autu. On beze slova nastoupil a tak jsme vyjeli. Navigoval mě k jeho domu a povídali jsme si. Ani se o tom polibku nezmínil. Za to hodně času věnoval otázkami na mou kamarádku Miu. Možná opravdu něco mezi nimi začalo, jak říkal Cameron. A donutilo mě to k úsměvu. „Takže ty a Mia?" rozhodla jsem se jít rovnou na věc. Matthew se začervenal  a řekl: „No stalo se to už dřív, ale až teď z toho vyšlo něco vážnějšího." Takže přece. Byla jsem radostí bez sebe. „Poprvé jsme se dali do hromady na té párty, víš kdy umřel Luke. Tehdy jsme byli oba hodně opilí a řekli jsme si, že to nikdy neuděláme znovu. Ale když jsi mě už odmítla na té chodbě byla jsi taková jiná než když jsem tě poznal. Mia se nakonec ukázala, jako skvělá kamarádka, ale mě to nestačilo a pak se mi přiznala, že to cítí stejně a že na tu noc nemůže zapomenout, tak jsme to dali do hromady." usmála jsem se na něj. „A kdy jste měli v plánu nám to řict? Hm?" otočila jsem se na něj. Matthew zařval a něco do auta narazilo. Auto se otočilo ve vzduchu a dopadli jsme na střechu. Naštěstí jsem neměla ani škrábnutí, ale Matthew byl na tom velmi zle. Jeho rány se hned začali uzdravovat a probudil se z chvilkového bezvědomí. Pomalu jsem se vysoukala z auta a pomohla jsem Matthewovi taky ven. Zaklela jsem, protože moje auto bylo totálně promačkané a rozbité. „Riley zavolám Cameronovi, aby nás odsud dostal." přešel na druhou stranu silnice a začal volat. „Ahoj tady Matthew, měli jsme nehodu něco jsme srazili a..." a pak už jsem ho neslyšela, když jsem se otočila. Upadl mu na silnici mobil a za krk ho držel muž v černém plášti. Měl šedivé vlasy a oči byli červené. Vytasil tesáky a zakousl se do Matthewa. Byl to Mr. Terrason, Leův otec. Okamžitě jsem po něm vyběhla. Byla jsem ale příliš slabá on mě odrazil jako míček a narazila jsem do auta a to jsem ještě víc promáčkla. „Nechte ho jít!" zakřičela jsem na něj a zase jsem po něm vyběhla. V ruce jsem vyvolala štít a dýku. Tentokrát jsem upírovy zabodla dýku do ruky a pustil ho. Jenomže si ji rychle vytáhl a chytil mě. Bránila jsem se štítem, ale vypustil svou temnou magii. Ty temné stíny co zaútočili na matku. Nemohla jsem dýchat. Chytil Matthewa za hlavu. Ten klečel a tekly mu slzy. Věděl, že nevyvázneme živý. „Vyřiď Vládkyni, že jestli mě nenechá stát se Vládcem, tak pobiji všechny tvoje přátelé Riley." dusila jsem se, ale slyšela jsem ho jasně. Pustil mě, a jakmile jsem dopadla na zem, ulomil Matthewovi hlavu, jako by byl panenka. „Nééé!" křičela jsem. Doplazila jsem se k jeho bezvládnému tělu. Jako bych ho mohla spojit zase dohromady. Moje ruce zase začali zářit, ale ničemu to nepomáhalo. Místo toho jsem se cítila více a více slabší. Terrason, to zvíře. Mě chtil zezadu za kapuci a postavil mě. „Je mrtev. Už to nemůžeš vrátit zpátky. Vyřiď vzkaz a pokud Vládkyně poslechne tvoji přátelé budou žít. Pokud ne. Těš se, že uvidíš, jak všichni naposledy vydechnou." pak mě pustil a já se rozbrečela. Lehla jsem si na Matthewovo tělo a brečela. Ten upír někam zmizel a za chvíli přijelo auto, které zastavilo těsně za mým. Bylo to auto Morgan. Seděla za volantem. Na sedadle spolujezdce Mia a za nimi Cameron a bratři. Mia okamžitě přiběhla a měla slzy v očích. „Co se to stalo! Bože Matthew. Proč! Proč všichni, které mám ráda musí umírat kvůli tobě Riley!" a odstrčila mě od jeho těla. Andrew byl ve vteřině u mě a zvedl mě do náruče. Morgan taky brečela. Cameron s Bradleym se drželi za námi a nadávali. „Kdo tohle udělal?" zeptala se naštvaně Morgan a podívala se na mě. „Byl to Terrason." řekla jsem a všichni ztuhli.