My two Brothers

Zase zpátky do školy

Po měsíci trénování, jsem se konečně naučila používat štít, tuto schopnost jsem měla po otci. Brandley mě konečně naučil pracovat s tesáky, které mám díky své upíří části a Cameron byl brzy se mnou taky spokojen. Naučil mě bojovat kdybych náhodou nemohla použít schopnosti, což je většinou na veřejnosti a hlavně ve škole. Bratři mě konečně povolili školu, ale stále za podmínky, že mě Cameron bude následovat. A neptejte se mě zda se ve škole na mě všichni nedívali, protože ano. Jakmile jsem vešla vchodovými dveřmi, za zády Camerona, všichni obrátili zraky na nás. Vyšla jsem ke své skříňce a přišel ke mě Matthew. „Ahoj, tak jak to zvládáš?" řekl. Nechtěl jsem se s ním moc bavit, ale otočila jsem se na něj a řekla: „Jo dobrý. Hele nevíš kde mám teď jít?" a očima jsem hledala Miu a Morgan. „Ano já zapoměl, moc se tady ještě nevyznáš. Ukaž mi tvůj rozvrh." podala jsem mu ho a on se zamračil. „No tak to si dneska užiješ, jak to vidím, tak máš všechny hodiny s tím spratkem." nechtěla jsem aby mi ho připomínal. Připomněl mi tím co se stalo rodičům. „Tak jsi v učebně 100, máš tedy angličtinu. Nezávidím ti. " a zasmál se, protože na mě poznal nervozitu. Vyšla jsem k učebně a nemluvící Cameron i Matthew za mnou. „ A už jsi zvážila moji nabídku Riley?" Cameron nastražil uši, jakoby věděl o čem se bavíme. „Nepotřebuji aby mě někdo pořád chránil a nabízel mi svou lásku a pochopení, jasný Matthew?" chytil mě za ruku a já se mu vyvlekla. Je nemocnej nebo co? Cameron to bral jako náznak agresivity a chytil ho za rameno a odtáhl ode mě pryč. Společně se na sebe dívali přímo do očí a nadávali jeden druhému. Nechtěl jsem toho být součástí a tak jsem zalezla do třídy 100. V posledních lavicích bohužel zase seděli Leovi přátelé, ale jeho jsem tam neviděla. Super tím lepší pro mě, když dnes nepřijde. Ve druhé lavici seděla Mia a Morgan. Před nimi nikdo neseděl, tak jsem pochopila, že drží to místo mě. „Ahoj Riley!" řekli společně a ukázali na místo před nimi. Sedla jsem si a položila učebnice na lavici. „Kde jsi byla celou věčnost? Mia mi všechno povyprávěla a já už se nemohla dočkat až přijdeš a konečně tě uvidím." řekla Morgan a usmála se. „Těšila jsem se na vás, ani nevíte, jak je to strašný, být celé dny ve společnosti bratrů a Camerona." a zakoulela jsem očima. „Ale prosím tě mě je úplně jasný, že tě Cameron tak nějak  přitahuje, nemáme ti to za zlé." a začali se obě smát. „Fakt vtipný co bych na tom archandělovi viděla. Spíš mi řekni, kdy ty Morgan konečně pozveš mého bratra na rande, když po něm tak vždycky čumíš." tentokrát se Morgan začervenala a Mia se smála. Naši krásnou chvilku zničil Cameron, který končně dal Matthewovi pokoj. Sedl si do lavice vedle mě a Morgan zaklela. „Kurňa teď nic neuvidím!" a smála se. Snažila se zakecat svoji červenou tvář. Cameron se skrčil. „A kde máš učebnice? Nemyslíš, že jsi na žáka moc vysoký a starý?" zeptala jsem se ho a on mi jen oplatil škaredý úšklebek. Podívala jsem se do zadu, kde seděla Ellie a parta divných tvorů. Ellie se na mě podívala a vyplázla jazyk. Jak malé dítě. Mia mě chytila za ruku a řekla„ Hele kdo tedy nakonec přišel." Podívala jsem se ke dveřím a stál tam Leo. Díval se přímo ke mě. A taky šel přímo k naší lavici. Cameron se postavil a vytvořil takovou zeď mezi ním a mnou. „Já..potřebuji s tebou mluvit Riley." byl celý zničený a unavený. Kruhy pod očima byli známkou, že je hodně vyčerpaný. „Nemyslím, že je potřeba něco říkat Terrasone!" řekl Cameron a strčil do něj. Cameron byl asi  o hlavu vyšší něž Leo. Nevěděla jsem co mám dělat, ale rozhodně jsem s ním nechtěla mluvit. Otočila jsem se k tabuli a začalo zvonit na hodinu. Cameron se tedy posadil a Leo odešel ze třídy. To nezůstane ani na hodinu? A proč jsem tedy chodil? Jen proto aby si se mnou promluvil?

Celý den zbytek dopoledne se Leo neukázal až na obědě. Cameron si byl zrovna pro svačinu, když k nám se stolu z nenadání přisedl Leo. Vůbec jsem nepostřehla, že je někde v okolí. Morgan a Mia i Matthew přestali mluvit a Matthew se na něj škaredě podíval. „Co je Leo? A řekni mi to rychle nebo přijde Cameron a ten mě neposlechne když ho budu prosit aby ti neutrhl hlavu." jeho unavené oči se na mě podívali a začal:„ Mám velkej problém a jenom tvoji kamarádi archandělé mi mohou pomoc nebo to možná zvládneš i ty Riley, ale vím že se na mě zlobíš kvůli té zrůdě kterou musím  trpět doma a musím mu říkat otec, ale kousl mě vlkodlak." ta poslední slova mě zamrazila a ukázal mi svou levou ruku. Rána byla fialové barvy a opravdu to vypadalo, jako kousnutí pěkně nepříjemného vlka.„Jestli mě to nikdo nevyléčí a nevysaje jed. Za dva dny umřu. Riley prosím pomož mi!" a slza mu tekla po tváři. V tu chvíli mi ho bylo líto. Leo schoval svůj kousanec pod tričko a podíval se po okolí, jako by ho měl někdo sledovat. „Jak se ti to stalo? Možná bych to mohla zkusit, ale musím se zeptat bratrů, zda mi nemohou pomoc, já neumím vysát jed. A proč si ho nevysaješ sám?" zeptala jsem se a skoro jsem šeptala. Ostatní jen poslouchali a nevěnovali mu žádný zájem. „Včera jsem si šel za běhat a....a... tak nějak jsem běžel kolem vašeho domu. V křoví číhal Daniel. Vlkodlak. Nevím co tam dělal, ale asi pozoroval. Vrhl se na mě a kousnul mě! Riley já si ho nemůžu vysát, strašně to bolí a nemůžu vytasit tesáky, abych to udělal. Je mi strašně špatně. Prosím nějak mi pomož. Daniel za chvilku přijde a já nechci vidět, jak jsem slabý." a odešel. Možná mu pomůžu, ale nějak se mi líbila i představa, že by konečně přestali ty hádky a jeho otravování, ale také nám může poskytnout informace o rodičích pokud teda není na jejich straně, jak říká. Cameron přišel a posadil se. „Cítím toho parchanta až sem. Co se stalo?" zeptal se. „Nic." a podívala jsem se na ostatní. Nikdo se už k němu nevracel. A já měla v plánu si o tom popovídat večer s bratry.