Říše snů

Prolog

Lily

Dnešní den byl tak překrásný. Zatímco měla učitelka svůj nudný a dlouhý projev, já jsem byla myšlenkami úplně jinde. Byla jsem na kopci s rozkvetlými květinami. Všude byly stromy a s nimi ptáci kteří zpívaly své ukolébavky. Ležela jsem na zemi na své staré flanelové dece. Přede mnou ležela kniha. Tvář mi ozařovalo odpolední slunce. Prásk... učitelka mě vytrhla z představ když práskla pravítkem o lavici.

"Lily posloucháš mě vůbec?" ptala se mne rozhněvaně.
"Já... ano paní učitelko" vykoktala jsem ze sebe nakonec.
"Dobrá tedy... na co jsem se ptala Lily?" znovu se mne zeptala.
"Ehm... é..." snažila jsem se odpovědět.
"Příště dávej pozor při mých hodinách. Zatím máš jen varování". Okamžitě jsem si oddychla.

Konec vyučování jsem netrpělivě odpočítávala. 5, 4, 3, 2, 1. Crrrrrrr. No konečně. I se školním batohem jsem se vydala na místo snů. Místo kde mohu být sama sebou. Na louku poblíž lesa kam nikdo už léta nechodí. Tento měsíc rozkvétají lilie (mé nejoblíbenější, vždyť se po nich jmenuji). Když jsem dorazila na louku lehla jsem si na záda do rozkvetlích květin. Pozorovala jsem mraky a vytáhla z batohu blok a tužku. Začala jsem si kreslit lilie. Když v tom se nade mnou ozval chlapecký hlas. Měl černé a sexy rozcuchané vlasy, ostré lícní kosti, tenké rty a modré oči. Rozhodně měřil víc jak 170cm. Nikdy dřív jsem ho neviděla.

"Páni, kreslíš nádherně. Nepřemýšlela si o výtvarné střední?" zeptal se. Vzhlédla jsem na něj a usmála se.
"Mohu si přisednout?" zeptal se.
"Jo jasně" řekla jsem a dala si pramen vlasů který mi padal do obličeje za ucho.
"Jo promiň já jsem Aron. A ty?"vyzvídal.
" Já jsem Lily "znovu jsem se usmála.
" Páni Lily, to je krásné jméno " řekl a přitom mi oplatil úsměv.

Předem se omlouvám za pravopis. Tato kapitola je trochu kratší ale budu psát jenom kratší kapitoly. A taky se tato kapitola odehrává v minulosti ,aby bylo jasno. Ale nebojte za to jich bude víc a častěji.😄😄