Říše snů

Vysvětlení

Zpoza opasku jsem vytáhl baňku s vodou, kterou jsem jí následně zdravou rukou rozbil o hlavu.
"Sice jsem slabý ale nikdo nebude ubližovat mím blízkým" řekl jsem.
"Neeeee! Tak blízko! Příště tě zničím človíčku" zaječela a rozpustila se.

Aron

Bolest mi začala otupovat smysly. Začala se mi klížit víčka.
"Arone" slyšel jsem zděšenou Rose.
"Ne, ne ,ne hlavně nezavírej oči!" brečela.
Podepřela mě a snažila se mě dotáhnout do paláce.
"Pomoc!" zakřičela.
"Všechno bude dobrý, slibuju. Jen nezavírej oči" zašeptala.
Pozdě. Bolest mě natolik zmohla že jsem omdlel.

Probudil jsem se ve svojí komnatě. Naproti mně v křesle seděla Rose a pozorovala mě.
"Díky bohu" zašeptala když viděla že jsem vzhůru.
Jak jsem se sem vůbec dostal? Podíval jsem se kolem sebe. Lily pořád ležela na posteli bez známky života. Podíval jsem se na Rose.
"Co se stalo?" zeptal jsem se.
" Nepamatuji si nic od tý doby co si mě odnášela k hradu" řekl jsem.
"A jak ses tam vůbec objevila? Mělas zůstat v bezpečí" vyčetl jsem jí.
"Komorné co byli pod spící kletbou se probudili. Takže mi došlo žes musel Mikaylu porazit" řekla.
"Aha".
Chtěl jsem se zvednout a ramenem mi projela šílená bolest.
"Moc se nehýbej, ta rána je hodně hluboká. Byl si v péči lékařů ale tady ve středověku nemohou dělat skoro nic" řekla.
"Počkej jestli jsem porazil Mikaylu, proč se teda Lily ještě nevzbudila?" zeptal jsem se.
"To nemám tušení. Ale teď jdi spát. Ztratil si hodně krve. Já jdu do kuchyně" řekla.
"Dobře" zašeptal jsem a do chviličky jsem usl.

"Panebože! Arone. Co se stalo?" uslyšel jsem dívčí hlas.
Za chvilku mě malá ručka začala hladit po tváři. Líně jsem otevřel oči.
"Lily?" vydechl jsem zmateně.
Chtěl jsem se zvednout ale ramenem opět vyšlehla vlna bolesti. Zasyčel jsem. Opřel jsem se zpátky do opěrky křesla. Lily na mě koukala tak ustaraně.
"Co se stalo? Poslední co si pamatuju je jak mě něco zasáhlo a padala jsem k zemi" řekla zmateně.
"To Lady Madelaine. Uvalila na tebe a další dvě služebné spící kletbu. Vlastně to ani nebyla Lady Madelaine ale Mikayla. Byla si mimo dva nebo tři dny. Sám nevím. Omdlel jsem a nemám tušení jak dlouho jsem byl mimo" řekl jsem.
"Počkej a jak ses jí zbavil? To ona tě zranila?" zašeptala.
"Sekl jsem jí mečem ale ta rána se hned zacelila. Chvíli jsem nedával pozor a ona mě zasáhla kouzlem" řekl jsem.
Smutně se na mě podívala a začala mě znovu hladit po tváři. Po chvilce si opatrně položila hlavu na mou. "Arone, já..." zasekla se.
"Co se děje?".
" Všechno je to moje vinna" řekla.
"Ne, to není. Neměl jsem jít proti Mikayle sám. To byla moje hloupost".
Chytila mě pod zdravým ramenem.
"Musíš si odpočinout. Na tom křesle se opravdu nevyspíš" usmála se.

Chytla mě psavá!! U téhle části jsem na začátku málem brečela. Doufám že se líbila.
Vaše Lucy <3