Říše snů

This is Ager

" Všechno je to moje vinna" řekla.
"Ne, to není. Neměl jsem jít proti Mikayle sám. To byla moje hloupost".
Chytila mě pod zdravým ramenem.
"Musíš si odpočinout. Na tom křesle se opravdu nevyspíš" usmála se.

Lily

"Lily? Zůstaň tady, prosím" zašeptal Aron poté co jsem mu pomohla dostat se do postele.

Letmo jsem se na něj usmála a opatrně si k němu lehla. Téměř neslyšně zasyčel bolestí.

"Měl by ses vyspat".

"Máš pravdu" přitáhl si mě opatrně blíž.

"Chybělas mi" zašeptal,zavřel oči a po chviličce usl.

"Ja vím Arone. Já vím" řekla jsem si potichu pro sebe.

***

Aron

Objevil jsem se v místnosti s obrovským trojhlavým zrcadlem zpola přirytým starým kusem látky. Jinak místnost zela prázdnotou. Strhl jsem onu látku. Přede mnou stálo zrcadlo v celé své kráse, které odráželo můj odraz. Rameno se zdálo v pořádku. Ozvalo se tiché odkašlání.

"Kdo je tam?" vykřikl jsem do prázdnoty.

"Tady" ozval se chroptivý hlas směrem od zrcadla.

Otočil jsem se právě když můj odraz pomalu mizel a místo něj tam stál člověk. Né, člověk to rozhodně nebyl.  Karmínově rudé oči z kterých tekla krev, ruce zčernalé s ostrými drápy a místo úst tlama se špičáky.

"Co jsi sakra zač?" děsil jsem se.

"Mé jméno je Ager" řekl s naprostým klidem.

"Ager? Počkat! Lily mi o tobě říkala. To ty se jí snažíš zbavit!" zaječel jsem na něj.

"Ano,ano, to jsem zkrátka celý já" odbil mě.

"Ale teď proč si vlastně tady".

"To by mě taky zajímalo" přerušil jsem ho.

"Schyluje se k bitvě. Bitvě dobra a zla".

"Co to kecáš za kraviny?" zeptal jsem se.

"Mikayla mě probudí. A to pro vás není dobré. Ztratíte tu nejmocnější zbraň. Tebe" řekl a ukázal na mě.

"Já nikam nepůjdu! Pokud bude třeba ochráním ty na kterých mi záleží" zaječel jsem.

"Ne, neochráníš. Protože nemůžeš" nasadil lítostný ton.

"Jde o to že já žiju v tobě Arone" .

"To není možné. Vždyť...vždyť" nedokázal jsem odpovědět.

"Budeš mě muset porazit. Nikdo jiný nemůže".

Místnost se začala otřásat. Ager vypadal najednou vyplašeně.

"Dochází nám čas. Už moc dlouho spojení neudržím, nemám dost síly bez těla" vysvětlil.

"A co mám tedy udělat?".

"Máš dvě srdce Arone!" zakřičel přes hroutící se místnost.

"Na levé straně lidské a na pravé démoní. Moje srdce".

V zrcadle se objevil znovu můj odraz. Na hrudníku mi zářily dvě srdce. Jedno rudé a druhé temně černé.

"Toho srdce se musíš zbavit!"vykřikl.

"Agere!!!!" ozval se z dálky hlas mně už dobře známý.

"Spoléhám na tebe. A za tohle se moc omlouvám" zakřičel naposledy přes ten rámus.

Jeho ruka nabila hmotnosti a zabodla se mi přímo do raněného ramene. Bolest začala otupovat mé smysly a já upadal do větší a větší temnoty.

Ahoj! Dlouho jsme se neviděli co? Tak tuhle kapitolu píšu už po asi třetí a konečně jsem s ní na 100% spokojená.

Vaše Lucy <3