Říše snů

Nemesis

Když přišla o kousek blíž obejmul jsem jí. Doufal jsem že tahle chvíle nikdy neskončí ale pak okolo nás začaly létat jiskry a ze zdi spadnul obraz. Lily vyjekla a přitulila se ještě víc ke mně.
"Arone, to je zlý" vysypala ze sebe.
"Proč? Co bylo na tom obrazu?" zpanikařil jsem.
"Moje dávná Nemesis, Mikayla, temná víla co se mě snaží už od mala zničit".

Aron

Když jsem uslyšel ten smích, začalo mě mrazit po zádech. Přitáhl jsem si Lily ještě víc k sobě. Ona se hodně bála Mikayli a já se bál o ní.
"Kdo sakra si?" zeptal jsem se odhodlaně.
"Já? To nemyslíš vážně? Mě zná přece každý, človíčku" řekla melodicky Mikayla.
"Jo, možná v tvojí hlavě. A neříkej mi človíčku!" vyjel jsem na ní.
Byl jsem vyděšený, bál jsem se o Lily. Pořád měla zabořenou hlavu v mém hrudníku. Něžně jsem ovinul své paže okolo Lily. To jsem ale neměl dělat jelikož si jí všimla Mikayla.
"Ale, kohopak to tu máme? Není to náhodou ta zákeřná potvora co mě uvěznila v tomhle obrazu?" řekla zákeřným tónem.
Začala se k nám nebezpečně přibližovat. Ve spěchu jsem strčil Lily za sebe.
"Nech jí na pokoji!" zařval jsem na Mikaylu ochranitelsky. Začala sarkasticky tleskat.
"Páni, hrdina dne! To vážně necháš tohohle človíčka aby tě ochraňoval? Jak smutné" směřovala otázku k Lily.
Cosi zakňučela a schovala se mi víc za záda. Něco mě právě napadlo. A Mikayle se to líbit nebude. Jen doufám že to vyjde. Odběhl jsem na druhou stranu místnosti a Lily nechal napospas osudu. Popadl jsem sklenici s vodou co stála na stolku u plátna. Schoval jsem si sklenici za záda. Voda přeci rozmaže barvy. A Mikayla přeci jenom vyšla z obrazu.
"Neboj se, jen se ti chci pomstít" řekla Mikayla, Lily a zlověstně se začala smát.
"Ten človíček ti asi nepomůže a jak krásně utíkal!" řekla a začala se smát ještě víc.
To už byla moc blízko Lily a já si řekl 'teď nebo nikdy'.
"Hele Mikaylo" počkal jsem až se otočí.
"Dáš si sprchu?" řekl jsem a vychrstl jsem na ní vodu ze sklenice.
"Co si to provedl človíčku?" zařvala a začala se rozpouštět.
"Človíček má jméno. Jsem Aron. Teď už se nesměješ co?" řekl jsem s klidnou tváří a lehkým úšklebkem na rtech.
"Však já se vrátím! Oba vás zničím!" zařvala a zbyla z ní pouhá loužička vody na podlaze.
Nemohl jsem od louže odtrhnout oči.
"Arone" řekla něžně moje jméno Lily, která mezitím přišla ke mně.
Podíval jsem se jí do očí a rychle si ji přitáhl do objetí.
"Hrozně jsem se bála, když si odběhl" řekla, měla slzy na krajíčku.
"Pamatuj si na jedno Lily, nikdy, ale opravdu nikdy bych tě neopustil bez boje...

Taaaaaak co vy na to? Mimochodem další díl očekávejte brzy dneska mám psací náladu.