Říše snů

Don't Wanna Lose You

Lily, já... asi mě ani neslyšíš ale..."zlomil se mi hlas.
"Nechci tě ztratit. Slíbil jsem ti že tě ochráním a že budeš v bezpečí ale nezvládl jsem to. Nechci ani pomyslet že bych už nikdy neviděl tvůj krásný úsměv, tvoje medové oči v kterých by se dalo utopit. Musíš se nám vrátit. Musíš se vrátit už kůli mně. Protože si pro mě všechno".
Chytl jsem jí za ruku. Už jsem nedokázal déle zadržovat slzy.
"Prosím"zašeptal jsem

Aron

Zpoza dveří se ozvala klepání.
"Dále" řekl jsem mezi vzlyky.
"Sire, slečna Rose si žádá vaší přítomnost v královské knihovně" oznámil mi John.
"Ale někdo musí hlídat Lily" namítl jsem.
"O princeznu se postarám já. Slečna Rose vypadala že je to naléhavé" odpověděl mi na mou námitku.
"Po té schůzce se všichni sejdeme tady. A teď už běžte" dodal.
Naposledy jsem se podíval na Lily a vydal jsem se do knihovny.

Rose

"Á...Arone tohle je Millie, dcera jedné ze zakletých služebnic" představila jsem jí právě když do místnosti vešel Aron.
"Doufám že je to naléhavé Rose" řekl mrzutě.
Fialové kruhy pod očima prozrazovali že toho moc nenaspal. Ani se mu nedivím. Vím že má Lily moc rád. "Ehm...no víš tady Millie na něco přišla. Ohledně toho kdo tu kletbu uvalil"řekla jsem.
"Vážně? Kdo? Kdo to byl?" rozzářil se jako malé dítě o Vánocích.
"No to nevíme jistě. Ale máme jisté podezření" řekla Millie.
"V tom případě povídej" řekl trochu sklesleji Aron.
"Dobrá tedy...no...pár služebnic vidělo utíkat Lady Madelaine toho dne kdy byla na princeznu seslána kletba" řekla Millie.
"Odkud běžela?" zeptal se s nadějí v hlase.
"Ze severní chodby co vede k jídelně".
"Já to věděl! Už od začátku se mi nezdála. I Lily se nezdála. Sem tak blbej" začal vyšilovat.
"Díky za informaci Millie" poděkovala jsem.
"My už půjdeme".
"Rose? Pomůžete mojí mamce viď?" zeptala se.
"Jak jen to bude v našich silách. To ti slibuju" odpověděla jsem.

Aron

"Tak pojď" řekla Rose.
Společně jsme se vydali onou chodbou.
"Musíme být opatrní. Nesmíme dopustit další kletby" pošeptala mi Rose cestou.
"Máš pravdu" odpověděl jsem.
  Na konci chodby se ozvaly kroky. Přesněji kroky a podpatky. Zatáhl jsem Rose za nejbližší výklenek ve zdi. Díky bohu za ty závěsy! Škvírkou mezi závěsem a zdí jsem sledoval kdo to prochází. Lady Madelaine. Zřejmě odcházela na královskou zahradu. U dveří se ještě ohlédla jestli ji někdo nesleduje. Šlo slyšet tiché "konečně" a pak už tu nestála Lady Madelaine ale stará známá Mikayla.
"A teď už zbývá jen najít a zničit tu usmrkanou slepici jednou provždy" řekla a začala se ďábelsky smát.

Ahoj! Tak mám špatné zprávy. Lily nám zůstane v "kómatu" ještě tak dvě kapitoly. Ale můžete se těšit na příště. Nějak mě zase chytlo psaní a mám spoustu nápadů.
Vaše Lucy <3