Říše snů

Ending part 2

Povinně si pustit tu písničku! Tahle kapitola bude celkem dlouhá tak se nelekejte:

"Pane bože" zašeptala když jsem přikývla.

Opatrně jsem se zvedla a snažila se držet rovnováhu. Rose se vedle mě taky postavila a podala mi štětec.

"Nakopeme ti prdel Mikaylo!" ulevila si.

Lily

Ze strany přiletěla další rána, která dopadla těsně vedle nás.

"Co takhle zbraně?" zeptala jsem se Rose.

"Není potřeba" usmála se a v dlani se jí objevil do fialova zbarvený plamen.

To mi bude muset vysvětlit později. V jedné ruce už jsem držela malou lehkou dýku a v druhé štětec.

"Teď!" zaječela Rose a vrhla fialový plamen proti Mikayle.

Ten jí zasáhl do boku. Rose se ale nehodla vzdát a vrhala po ní koule plamenů a vody.

Mikayla schytávala jeden zásah za druhým. Rose se najednou vznesla do vzduchu. V ruce už neměla plameny ani vodu. Držela dlouhý a lesklý meč. Mikayla na ní s hrůzou v očích zírala jak se jí mečem zabodla do boku.

"Hlupačko" smála se.

Přímo před našima očima se jí rána zacelovala. Rose byla ale rychlejší a do z poloviny zacelené rány jí chrstla vodu.

"Cos to provedla!" zazněl srdce rvoucí výkřik bolesti Mikayli.

Zmizela! Jednu máme z krku. Úplně jsem zapomněla na Agera! Odvrátila jsem pohled od Rose. On ale zaútočil ze zálohy a srazil mě znovu k zemi. Z volné ruky mi vyšlehli bíle rozžhavené  plameny a vystřelili proti němu.

Plameny ho zasáhli přímo do středu hrudníku a on vykřikl. Naklonil hlavu na stranu a oči mu rudě zapláli.

"Lily?" řekl Aronovým hlasem.

"Cos to provedla?" hlas se mu zase změnil na Agerův.

Rose najednou stála vedle ní.

"T-to není možný!" vykřikla nevěřícně.

"Máme jedinou a poslední možnost. Nech to ne mně a za žádnou cenu mě nezachraňuj" zašeptala jsem směrem k ní.

"Lily ne! Je to moc nebezpečné!".

"Ale ale. Někdo se nám tady vzpírá" zasmál se, pohnul zápěstím a Rose byla najednou přivázaná ke stromu.

"Fajn, jen ty a já".

Prudce jsem po něm hodila dýku. On ji ale chytil a hodil zpět na zem kde se zabodla.

"Nic víc neumíš?" vysmál se mi.

Nátáhl ruku před sebe. Silný poryv větru mnou hodil o zem.

"Arone! Já vím že tam někde si!" ječela jsem v zoufalství.

Další větrná stěna mě kopla ještě dál.

"Žábo pitomá! Jsem tu jenom já!" zuřil.

"Už ho nikdy neu-"

"Slyšela jsem tě! Tu noc ve Středověku! Slyšela jsem tě celou dobu!" .

Nic. Nic se nedělo. Sklopila jsem hlavu, dlaně zaryté v zemi. Znamená tohle že už ho nikdy neuvidím. Jeho úsměv, jeho nádherné safírově modré oči. Je tohle snad konec?

Ozvalo se hlasité praskání. Pozvedla jsem hlavu. Pod Agerovou kůží se něco hýbalo. Něco se snažilo dostat na povrch. Místo Agerovy tváře se najednou objevila Aronova.

"Lily!" zakřičel přiškrceným hlasem.

"Hoď mi tu dýku. Rychle, dlouho už to neudržím".

Bez rozmýšlení jsem ze země vytrhla dýku a hodila mu jí. On jí chytil a to co se stalo po tom. Nemohla jsem uvěřit vlastním očím.

"Promiň" zašeptal tiše a bodl si dýku do pravé půlky hrudníku.

"Né!" zaječela jsem.

Z jeho těla stékala černá tekutina. A pak spadl. Zřítil se z nebe. Dokulhala jsem se k jeho bezvládnému tělu. Spadla jsem na kolena. Vzala jsem jeho hlavu do svých dlaní.

"Arone prosím! Prober se! No tak!" mluvila jsem polohlasně mezi pláčem.

"Nesmíš mi umřít! Prosím!" skapávali mi slzy na jeho tvář bez známky života.

"Miluju tě! Prosím! Jen prosím otevři oči" položila jsem si hlavu na jeho tvář a prostě brečela.

"Lily, je pryč" pohladila mě Rose po ruce.

Podívala jsem se na ní. Taky měla oči plné slz ale pořád né tolik jako já.

"Ne! On....on" vrhla jsem se Rose do náručí.

"Obětoval se pro nás. Obětoval se abychom my mohli žít" snažila se mě utěšit.

Potom jsme jen obě brečeli schoulené v náručí té druhé.

***

Za mnou se ozvalo tiché zakňučení. Prudce jsem otočila hlavou.

"Co se stalo?" zachroptěl tiše Aron a posadil se.

Když uviděl můj obličej plný slz chtěl něco říct ale já se mu rychle vrhla kolem krku.

"Idiote!" zaječela jsem na něj.

"Co jsem p-"

Políbila jsem ho.

"-provedl?" dořekl když jsem se odtáhla.

"Už nikdy mě takhle neděs"zašeptala jsem aby mě slyšel jen on.

"Už nikdy" slíbil, usmál se na mě a utřel mi slzy.

KONEC!!

Doufám že se vám Říše snů líbila. Pokud by byl zájem o druhý díl určitě  mi to napište nějaké nápady bych měla. jo a chtěli byste abych napsala ještě epilog nebo vám to takhle stačí? Ráda vám vyhovím. Mimochodem taky ste u toho konce brečeli? Nevím jestli to bylo tím že to píšu v noci a už sem unavená a nebo mi to přišlo až moc smutný? Kdo ví. Jinak moc vám děkuju za úžasných 1,6 K čtení hodně to pro mě znamená.

Vaše Lucy <3