Říše snů

Curse

Šli jsme bok po boku dlouhou chodbou. Ani jeden z nás nepromluvil. "Mi satis somnum" ozvalo se z poza rohu. Potom vyšlehli fialové jiskry, které zasáhly Lily přímo do prsou. Začala se kácet k zemi. Bleskurychle jsem jí chytil aby nedopadla na tvrdou podlahu. Když mě Rose která měla nejspíš namířeno za námi viděla rozeběhla se k nám. "Arone co se stalo?" zeptala se zděšeně.

Aron

Ležela mi bezvládně v náručí. I když jsem viděl jak Rose pohybuje ústy, neslyšel jsem. Nevěděl jsem co se stalo. Rose se mnou zatřásla a já začal zase přicházet k sobě.
"No tak, Arone, musíme sehnat pomoc!" .
Jen jsem kýval hlavou na souhlas. Vzal jsem Lily do náručí a šel jsem za Rose. Vzpomněl jsem si na včerejšek jak jsem Lily nesl do postele. Jak jsem jí utěšoval, protože měla zlý sen. Jsem slaboch. Měl jsem jí chránit. A místo toho se mi jen derou slzy do očí.
"Johne! Johne!" volala Rose na sluhu.
"Ano slečno Rose?" vykoukl zpoza rohu.
Když spatřil Lily v mém náručí přiběhl k nám.
" To ne! Co se stalo?" zeptal se mně John.
Nedokázal jsem promluvit. Prosebně jsem se podíval na Rose.
"Johne, on sám neví. Prostě šli po chodbě a Lily se najednou skácela k zemi" řekla.
Byl jsem jí za to vděčný.
"Musíme ji někam schovat" rozhodl John.
"Mám pro vás ale ještě horší zprávy. Princezna Lily není první komu se tohle stalo. Už jsme přišli o dvě kuchařky" řekl.
Přišli o ně. Ty slova mi zněla v hlavě znovu a znovu. Rose si všimla mého výrazu a asi pochopila nad čím přemýšlím.
"Johne, víte co s nimi je?" zeptala se.
"Zatím víme pouze to že jsou naživu ale v jakémsi transu" oznámil nám.
"Žádný trans. Kletba" zašeptal jsem potichu.
"Sire, co přesně se ozvalo než princezna upadla do této 'kletby'?" zeptal se John.
"Mi satis somnum. Víte co to znamená?" .
"Bohužel ano Sire. Znamená to spi sladce drahá. Jsou to poslední slova k provedení spící kletby" řekl sklesle.
"A-a j-jak je můžeme zase probudit?" zeptal jsem se s nadějí.
"Bohužel může je probudit jen to po čem nejvíce touží. Nebo zničení toho kdo na ně kletbu seslal" řekl John.

Lily jsme odnesli do mé komnaty. Rose mi pomohla přesvědčit Johna že u mě bude v bezpečí. Hlavně jsem jí chtěl mít nablízku. Všichni odešli a tak jsem tu s ní byl sám.
"Lily, já... asi mě ani neslyšíš ale..."zlomil se mi hlas.
"Nechci tě ztratit. Slíbil jsem ti že tě ochráním a že budeš v bezpečí ale nezvládl jsem to. Nechci ani pomyslet že bych už nikdy neviděl tvůj krásný úsměv, tvoje medové oči v kterých by se dalo utopit. Musíš se nám vrátit. Musíš se vrátit už kůli mně. Protože si pro mě všechno".
Chytl jsem jí za ruku. Už jsem nedokázal déle zadržovat slzy.
"Prosím"zašeptal jsem

Taaaak ahoj! Po sto padesáti tisíci letech jsem zase tady. Těšte se na příště.
Vaše Lucy <3