Říše snů

Ending part 1

"Electrica excusso".

"Výboj energie mě zasáhl do nohou a já spadla na břicho.

Nemohla jsem se hnout. Moje tělo bylo paralyzované tou silnou energií.

"Je po mně" řekla jsem si pro sebe.

Lily

Mikayla se ke mně pomalu ale jistě přibližovala. Elektrický výboj co prošel mým tělem pomalu mizel a já mohla pohnout rukou. Postupně mé tělo získalo zpět svou sílu. Naneštěstí nohy zůstaly stále nehybné. Pomalu jsem se převalila na bok a snažila se odplazit někam do bezpečí.

"Copak maličká? Dostala si snad strach?" smála se ďábelsky.

"Z tebe? Už nikdy!" zaječela jsem na ní z plných plic.

Doplazila jsem se ke kmeni stromu kde ležela moje taška. Ze všech sil jsem se snažila zvednout na nohy. Ale ty stále nereagovali. Jediné čeho jsem se zmohla bylo vysypání tašky z které se vykutálel štětec.

"Nemáš proti nám šanci! Už to vzdej!".

"Nikdy se nevzdávám to si pamatuj!" s těmi slovy jsem po ní mrštila ohnivou koulí.

Mikayla se jen tak tak vyhla útoku.

"Za tohle zaplatíš aby bylo jasno!" naštvala se.

Vyslala jsem proti ní další útok.

"Nemyslím si" ušklíbla jsem se.

"Sagitta per ignem".

V rukou se jí objevil luk. Šíp na tětivě nebyl ani šíp ale spíš oheň v jeho tvaru. A sakra! Napnula tětivu a vyslala střelu proti mně. Tohle nemám šanci zastavit. Odkutálela jsem se právě včas abych viděla jak šíp dopadl kousek od mojí hlavy a jak se štětec kutálí pryč.

"Turbinis".

Objevilo se tornádo. Mám vůbec šanci tohle přežít? Nade mnou se ozval hlas plný zlosti.

"Mikaylo! Táhni s tím tornádem! Máš snad útočit na tu žábu a né na mě" promluvil Ager poprvé od počátku boje.

"Fajn, si na řadě" zaječela na něj.

Podívala se na mě. Musela jsem vypadat opravdu uboze.

"Tss. Za tu námahu mi nestojíš" odfrkla si a odvolala tornádo.

Chtěla jsem si oddechnout ale v tu chvíli jsem uslyšela ten nelidský smích. Snášel se přímo naproti mně. Neschopna pohybu, neozbrojená a bez šance na přežití...

***

Vystřelil proti mně několik elektrických výbojů. Mezi uhýbáním jsem se snažila dostat k štětci. Výboj elektřiny zasáhl mou ruku. Loukou se rozlehl bolestivý výkřik. Okolo létaly další a další střely. Když jsem se snažila pohnout zasáhl mě prudký větrný šíp přímo do břicha. Bolest už mi otupovala smysly. Viděla jsem rozmazaně. Už nikdy neuvidím mámu, Rose ani Arona. Tady a teď to skončí. Jediné co jsem slyšela byl tlukot mého srdce a svištící osudovou ránu...

***

Ta ale nedopadla. Někdo ránu odrazil. Od rukou neznámého létaly jiskry a před ním stál obrovský štít. Bolest si vybrala svou daň a já začala upadat do sladkého bezvědomí.

"Lily! Ne! Nezavírej oči! Prosím! Musíš zůstat vzhůru! No tak" ozval se hlas.

Tlak na prsou povolil a místo něj přišel hřejivý pocit.

"Vydrž ještě chvilinku. Budeš v pořádku" zašeptal hlas.

Zatmění před očima zmizelo. Pomalu jsem otevřela oči a spatřila Rose. Od rukou jí létaly jisry. Zachraňovala mě.

"Rose?" zašeptala jsem.

Podívala se na mě s úlevou v očích.

"Díky bohu" zašeptala.

"Všechno ti vysvětlím ale nejdřív musíme porazit tyhle dva. Kde je sakra Aron?!" zaječela.

Když spatřila bolest v mých očích podívala se na nebe kde se vznášela Mikayla a Ager. Kývla hlavou směrem k nim a podívala se zpět na mě.

"Pane bože" zašeptala když jsem přikývla.

Opatrně jsem se zvedla a snažila se držet rovnováhu. Rose se vedle mě taky postavila a podala mi štětec.

"Nakopeme ti prdel Mikaylo!" ulevila si.

To be continued....

Promiňte lidi, nějak jsem to neodhadla. Budou z toho kapitoly dvě. Nebojte druhá vyjde taky ještě dnes. Příjemné čtení.

Vaše Lucy <3